Pat a Mat přesídlili do Číny

      V duchu se modlím za Číňana, který nám přišel umýt okna. Krčí se z venku na parapetu okna dobrých 6 metrů nad zemí a pilně pracuje. Nevím, jestli ho mám jít držet nebo utéct, abych neviděla, až spadne.

        Je to šikula po 5 hodinách zahrnujících pauzu na svačinu (40 min) a na oběd (80 min) umyl okna v celém domě. Koneckonců všichni čínští pracovníci jsou šikulové. Jeden a tentýž chodí opravovat internet i ucpané odpady. V případě prvního bývá deklarovaným důvodem poruchy špatné počasí, v druhém případě velmi úzké odpadní trubky.

        Spousta přátel se mě ptá, co že to pořád v Číně dělám, když nechodím do práce. Jedna z častých odpovědí a mě hodně frustrujících je čekání. Čekání na opraváře. Vzhledem ke kvalitě čínských výrobků i práce s opraváři trávím víc času, než bych chtěla.

        V případě poruchy čehokoli, zabere nějaký čas opraváře sehnat a vyjasnit si s ním vhodný termín. Pak mohou nastat dvě varianty. Buď nedorazí, v tom případě je zbytečné pátrat, proč nedorazil, ale jen ověřit, že už nedorazí a vyjednat nový termín.

        Mám-li štěstí, dorazí. Dost také záleží na tom, co je potřeba opravit… Jednoho krásného dne nám lustr začal vyhazovat pojistky a druhý den se přidal malý ohňostroj. Objednala jsem opraváře, přišel (v horizontu několika dnů) se širokým úsměvem na tváři. Verbálně lustr, ze kterého létají jiskry, popsat neumím, musela jsem mu tedy předvést pantomimické cvičení na téma vybuchující lustr.  Opravář mě pozorně sledoval a úsměv se mu ještě rozšířil. Chtěl rozebrat vypínač, ale neměl šroubovák, tak jsem mu ho půjčila. Ve vypínači problém nebyl. Vysvětlil mi, že se potřebuje poradit s kolegou. Půlhodinku čekání opravář vyplnil bloumáním po místnosti a komentováním rodinných fotografií. Posila přišla se štaflemi a nářadím. Opravář a jeho posila půl hodiny diskutovali, prohlíželi lustr z různých úhlů, 2x vyhodili pojistky, aby zjistili, že to sami nezvládnou. Zavolali dalšího kolegu. Další půlhodinku, než dorazila další posila, mě oba podrobili dotazování, proč děti nejsou ve škole a dívají se jim pod prsty. Po dalším vysvětlování, několika výstupech k lustru se všichni tři shodli, že lustr neopraví.  Trojice zalepila vypínač modrou páskou, nechala si zavolat děti, aby jim vysvětlila, že nesahat, nezkoušet, nezapínat! Na můj přímý dotaz, jestli přijdou spravit lustr další den, pouze s úsměvem zavrtěli hlavou. V zoufalství jsem oslovila čínského přítele na telefonu, aby nám přetlumočil, kde je problém. Přítel rozuměl, o co jde, jen nevěděl, jak se řekne chybná součástka anglicky. Asi jsem vypadala zoufale a pánům se mě zželelo. Znovu postavili štafle pod lustr a rozebrali ho, aby mi vadnou část (něco z čeho trčel drát) slavnostně předali. Když ji prý seženu, lustr opraví… Půl dne pryč a výsledek nula. Nevím, který z nich byl Pat a který Mat, i v seriálu se mi to vždycky pletlo. Ten třetí byl jednoznačně klonem jednoho z těch dvou.

         Vlastně existují i specialisté, na televizi k nám chodí dva. Jeden na kabelovou (čínské kanály) a satelitní (občas si pustíme BBC nebo CNN, abychom věděli, kolik že už vylovili mrtvých prasátek z řeky Huangpu, která je hlavním zdrojem vody pro Šanghaj… Aktuálně kolem 10 000. Hlavní je, že voda je čistá, prasátka neuhynula na nějakou nákazu nebezpečnou člověku, objevili jen pár virů…). Střídavě nám fungovala kabelová a satelitní televize, nikdy ne dohromady. Přišel specialista na kabelovou, zprovoznil ji a náhle nešla satelitní. A přišel specialista na satelitní, zprovoznil ji a náhle nešla kabelová. Po několika měsíčním úsilí se mi podařilo pozvat oba specialisty v jeden moment. Samozřejmě si každý hleděl svého, vypojil cizí kabel, zapojil svůj…

        A tak už jsem svou nutnou pasivní nebo aktivní přítomností asistovala opravě vnější fasády, rozbité sprše, mnohokrát kapajícím kohoutkům, špatně těsnícím odpadům (nové těsnění není, jen se posune to staré) nebo silně vytopenému sklepu (voda crčela obvodovou zdí do domu jako cedníkem). Zajištění opravy nekvalitní lišty na schodech trvalo několik měsíců, aby se lišta do měsíce opět rozlámala. Při každém dešti zatéká do sklepa kvůli špatně těsnícím oknům pod malbu. Při dovolávání se oprav jsme se zacyklili, dešťů bylo tolik, že nestihly zasychat nové nátěry. Že by bylo řešením opravit těsnění oken, nikoho absolutně netrápí. Opraváři musí mít co dělat. Na dva roky a nový dům, je to zoufale dlouhý a pestrý seznam oprav… Detaily, jako madla u sprch, zarážky u dveří, úchyty u šuplíků a skříní, která člověku zůstanou v ruce doslova při každém doteku, nestojí za zmínku ani rozčilování.

       V okamžiku, kdy se porouchala pračka, mě po všech opravovacích peripetiích obešla hrůza. Představa, kolik by mohlo dorazit opravářů na pračku, mi na chvíli podrazila nohy. Pravidla a nájemní smlouva nám zakazují dělat v domě cokoli samostatně, nesmíme v domě bez vědomí majitele zatlouct ani hřebík pro pověšení obrázku. Pravidla nepravidla, vygooglovala jsem si pár návodů na použití praček. Podumala a řekla si, že by to mohl být ucpaný filtr. Filtr vyndala, vyčistila a hurá pračka pere. Zvládla jsem to za 45 minut i s googlováním...