Společné vzdělávání neznamená rušení škol...

...uvedlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve své tiskové zprávě z 22. září, která se týká zavádění inkluze a s tím související novely zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.

Jako učiteli mi s tím nezbývá než souhlasit... K rušení škol skutečně nedojde, ale naopak. Mnohé, již dnes přeplněné, třídy se obohatí o další žáky, kteří s sebou přinesou něco nového, často nečekaného. Záměrem expertů z řad mimo učitelské sbory je dát stejnou šanci na vzdělání všem dětem "všude tam, kde to je v jejich nejlepším zájmu". Jenže tito experti si neuvědomují, že sice nebude docházet k "segreci" dětí z dnešních speciálních škol, ale větší části dětí, které dnes navštěvují základní školy. Každoročně přibývá na základních školách dětí, které potřebují určitá podpůrná opatření k tomu, aby vůbec zvládly základní učivo. Řada z nich přichází z pedagogicko-psychologických poraden (PPP) s konkrétními doporučeními a "úlevami" oproti standardním žákům.

Třeba takový Pepa... Protože je dysgrafik a dysletik má úlevy při psaní diktátu i zápisků, neudrží pozornost a ještě k tomu trpí "syndromem ADHD". A není sám... Pokud je učitel ve třídě na 30 a více žáků sám bez asistenta, asi těžko se může individuálně věnovat každému z nich. Jak to ale udělat, když Pepovi rodiče horečně mávají zprávou z PPP se slovy "Tady máte zprávu, jednejte" při každém jeho nezdaru? Má učitel čekat, až Pepa bude hotov, zadaný úkol nějak zvládne svým tempem a to, že místo práce neustále pošťuchuje Máňu, přehlížet, protože Pepa za to vlastně nemůže? Nebude to na úkor zbytku třídy?

V dalším školním roce přijdou čtyři noví žáci ze speciální školy. Třída je naplněna na maximální počet žáků. K učiteli sice přibyl asistent, ale ve třídě se výrazně snížilo tempo práce, mnozí žáci se začali nudit, nemohou se soustředit na svou vlastní práci, protože hodina je opakovaně narušována "mentálními projevy" inkluzivně příchozích, zhoršila se morálka. To, co dříve bylo mimo školní pravidla, je nyní tolerováno. Co na to Máňa?

Máňa je tolerantní, empatická, slušně vychovaná dívka. Nikoho nevyčleňuje, ale tohle se ani jí nelíbí. Chtěla by se učit, něco dozvědět, v budoucnu mít možnost najít si dobré zaměstnání nebo vystudovat VŠ. Nelíbí se to ani jejím rodičům. Všichni společně se rozhodli, že přejde na víceleté gymnázium. Kromě Máni se k tomuto kroku odhodlalo několik dalších jejich spolužáků. Počet žáků ve třídě se tak sice snížil, bohužel ale došlo i ke snížení kvality znalostí a vědomostí, které si žáci na konci ročníku odnesli.

MŠMT svou "inkluzí" sice neruší základní školy, pouze je do budoucna "degraduje" na školy speciální. Obávám se, že inkluze bude spojena s hromadným přesouváním žáků z jedné školy na jinou. Dnes lepší, průměrní, či lehce podprůměrní žáci, budou odcházet na gymnázia. Tam je totiž šance, že se na ně nedostanou žáci, kteří v současné chvíli na základní školu a její standardy nemají. Integrovat, ve smyslu  dokázat se zařadit do systému, fungovat v něm a nepředstavovat komplikaci, se tak bude muset většina žáků, kteří dnes navštěvují základní školy. Tedy přesně naopak, než si představuje MŠMT, protože inkluze předpokládá, že východiskem se stanou individuální vzdělávací potřeby každého žáka a školy se k těmto žákům budou muset postavit tak, aby bylo možné optimálně pracovat s každým žákem podle toho, co potřebuje... V současné chvíli ve školní praxi prakticky nemožné.

Jak by všem bylo krásně, kdyby MŠMT raději naslouchalo učitelům, nedocházelo neustále ke změnám ve vzdělávácím systému, přepracovávání RVP, zavádění inkluze a podobných nesmyslů. Kdyby experti a poradci školských ministrů raději hledali a našli prostředky na to, aby třídy měly ze zákona menší počty žáků. Tak, by se mohli věnovat jak učitelé, tak speciální pedagogové všem těm, co jejich pomoc opravdu potřebují. Bez jakékoliv segregace.