"Patnáct na dřevo," řekla dnes vláda a i v této nelehké době začala znovu dělit společnost a podporovat sociální rozdíly. A to necelé tři týdny od vyhlášení prvních protikoronavirových opatření.
Nejsou to ani tři týdny od úterý 10. března, kdy vláda vyhlásila první omezení přijatá v souvislosti s bojem proti covid-19. Tehdy zakázala veškeré kulturní, sportovní, společenské a náboženské akce s účastí nad 100 osob, a zavřela školy. Další opatření rychle následovala s tím, jak epidemie postupovala až k nouzovému stavu:
12. března - max. 30 osob na akci, omezení otvírací doby restaurací, stav nouze
14. března - uzavření všech obchodů a restaurací s výjimkou lékáren a nákupu potravin
16. března - karanténa, omezení volného pohybu
Okamžitě se začali ozývat podnikatelé, co bude s jejich výdělky a ztrátami. Pro mnohé jsou současné restrikce údajně likvidační. No, bohužel. Jsme ve výjimečném stavu. Není možné lidem povolit běžný režim s rizikem toho, že se nakazí či zemře podstatně více lidí než s těmito omezeními.
Vláda slíbila kompenzace OSVČ. Uvidíme, co splní a nesplní. Mnoho slov již uplynulo, ale skutky se často vlečou daleko na za nimi.
Dnes, ve čtvrtek 26. března, vláda vyhlásila, že odškodní OSVČ, které mají svou činnost jako činnost hlavní 15 000 Kč/měsíc. Pokud mají děti, dostanou k tomu ještě, jako ostatní rodiče, 424 Kč/den výživného pro děti do 13 let a rovněž jim jsou odpuštěny zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Zaokrouhlím-li to, dostane OSVČ s jedním dítětem jako kompenzaci cca 25 000 Kč/měsíc. A některým je to pořád málo...
Ministryně financí oznamuje podporu "ohrožených" živnostníků:
https://tv.idnes.cz/domaci/vlada-rozhodla-o-prime-podpore-ohrozenych-zivnostniku.V200326_125412_idnestv_pech
OSVČ většinou argumentují vůči zaměstnancům oblíbenou větou: "Tak si to pojďte zkusit, když je to tak jednoduchý...". A proč by to měli jít zaměstnanci zkoušet? Každý si vybral nějakou cestu a práci, kterou se chce živit. Každý si tedy musí nést v určitém období plody i trny své práce. Myslím, že po ani né třech týdnech, bychom neměli slyšet: "Nemáme z čeho žít.". Je to nefér! Snad je povinností každého z nás vytvořit si alespoň malou finanční rezervu pro horší časy. Přeci nikdo z rozumně uvažujících lidí nemůže předpokládat a věřit tomu, že dobré (skvělé) časy budou navždy. Lepší zítřky hlásal totalitní režim. Chápu, že dnešní společnost je nastavena ekonomicky (musím na dovolenou, skvělé auto pro reprezentaci, hypotéku na dům apod.), ale je také důležité myslet do budoucnosti. Ještě před měsícem jsme byli ochotni platit zedníkům 400-600 Kč/hodinu, kadeřnici 500 Kč a víc, v restauraci za oběd třeba 170 Kč/porci nebo realitnímu makléři provizi 5% za prodanou nemovitost v hodnotě 4 500 000 Kč. Mnohým to divné nepřišlo. Teď najednou nemají... OSVČ si mohou dát spoustu věcí pro osobní potřebu do svých nákladů. Nedělejme si iluzi, že tak nečiní, aby si přilepšili v rodinném rozpočtu.
Jak k tomu přijdou zaměstnanci?
Ani zaměstnanci tuto situaci nezpůsobili. Stejně jako OSVČ musí platit nájmy, hypotéky, mají rodiny, děti. Na dopravu do práce nemohou použít osobní auto, které by si mohli odečíst z daní. Stejně tak si z daní neodepíšou notebook. Zdálo by se, že v nejisté době mají oproti OSVČ výhodu. Chodí do práce a mají plat. Nebo jsou doma a pobírají určité procento náhrady platu (60-100%). Jenže:
- co když ta náhrada klesne pod oněch cca 25 000 Kč/měsíc, které dostanou OSVČ?
- co když jsou to profese, které i když nyní stojí v první lini (prodavačky, doručovatelky, skladníci apod.) ani těch 25 000 Kč/měsíc čistého nemají?
- co když tu budeme mít matku samoživitelku, která je zaměstnána třeba jako pokladní v Kauflandu a stojí před rozhodnutím děti vs. práce a peníze?
Je tedy spravedlivé, aby vláda takto "rozdávala" těm, kteří si sami a dobrovolně zvolili cestu nezávislosti?
Nezávislosti na zaměstnavatelích, na finančním ohodnocení, časovém rozvrhu své práce. A často i na státu v podobě minimálních plateb zdravotního a sociálního pojištění. Jak k tomu přijdou ti, co nyní chodí (musí chodit) normálně do práce, riskují své zdraví a životy, a přitom berou méně? OSVČ jsou pro vládu bezesporu silnou skupinou, kterou není vhodné si rozhněvat. Jenže, jestli někdo nevydrží 3 týdny nebo měsíc bez příjmu v krizové situaci, no tak se na mě nezlobte, ale pak by měl asi jít dělat něco jiného. A nebo třeba teď, na přechodnou dobu, zkusit brigádu. Hledají se a žádaní jsou skladníci, uklízečky, doručovatelé, řidiči - rozvozci, nebo pokladní.
Je zcela evidentní, že vláda si tímto rozhodnutí nechce rozhněvat jednu skupinu, která udržuje naši ekonomiku. Zakrývá to tím, že se snaží, aby republika neupadla do hluboké recese. Ta stejně přijde. Jenže pak je tu druhá skupina. Zaměstnanci. Ti také významně přispívají do státního rozpočtu a drží naši zemi nad vodou.
Nevím, zda si vláda uvědomuje, kdo to pak všechno zaplatí a koho bude potřeba oškubat na platech. OSVČ to rozhodně nebudou... Zdá se, že po necelých třech týdnech se nebude bojovat nejen s covidem-19, ale také s tím, komu jde vláda na ruku víc a od koho bude očekávat volební hlasy.
