Morální kredity českého školství...

Začíná nový školní rok. V mnohém bude jiný a přelomový. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) slibuje od ledna 2015 zvýšení platů zaměstnancům škol o 3,5%, školy a žáci devátých ročníků se budou připravovat na zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, bude zřízena funkce školského ombudsmana a v neposlední řadě mají ze škol odejít nekvalifikovaní pracovníci. Pomohou však tyto opatření zvednout kvalitu a prestiž našeho školství? Nebylo by třeba změnit i další věci, o kterých se příliš nemluví?

Jedním z palčivých témat je odvolávání a jmenování ředitelů škol. Měsíc po zahájení nového školního roku (přesněji měsíc a 10 dní) se budou v naší zemi konat volby do obecních zastupitelstev. Jak to souvisí se školstvím a morálními kredity?

Do roku 2000 spadaly školy pod školské úřady (ŠÚ). Ty přímo podléhaly MŠMT a mezi jejich pravomoci patřilo např. jmenování a odvolávání ředitelů institucí, přijímání opatření na základě výsledků školní inspekce, udělování souhlasu obcím ke zřízení nebo zrušení školských zařízení. Mezi nejdůležitější funkce ŠÚ patřilo také financování regionálního školství. Do určité míry tak byla zajištěna nestrannost v rozhodování o výsledcích konkurzů, školní inspekce či financování.

Po zrušení těchto úřadů, změnách v samosprávě a vytvoření samostatných právních subjektů (škol) zřizovaných obcemi se však situace ve školství výrazně změnila. Přišla vlna nových konkurzů a ruku v ruce s tím i noví ředitelé. Školy sice (ve většině případů) zůstaly státní a jejich hlavním donátorem stát, potažmo MŠMT, ale jejich zřizovateli se staly obce. Jako zřizovatel obec do školy investuje nemalé prostředky - hradí především neinvestiční výdaje spojené s provozem. A to je často oním trnem v patě…

Ředitel školy totiž vystupuje jako statutární orgán, jeho plat je určován zřizovatelem, tedy obcí, a nepřímo se tak stává „rukojmím“ zastupitelů. Protože obec na školu přispívá, logicky chce, aby její provoz byl bezproblémový, podle zastupitelstva a občanů. Zvláště na malých obcích a městech pak dochází k tomu, že při změně zastupitelstva přichází i změna ve vedení školy. A nemusí to být pouze se změnou zastupitelů. Ani sebelépe pracující ředitel, v jehož škole nejsou výrazné problémy a škola jede, nemá vyhráno. Stačí jediná záminka vyvolaná skupinkou nespokojených rodičů, návrh školské rady či zastupitelů a může dojít k návrhu na jeho odvolání. Má takový ředitel právo se bránit?

Možná ano… Může se přeci zúčastnit konkurzu a dokázat, že je tou pravou osobou na správném místě. Jenže... Ani první místo v konkurzu vám nezaručují, že se stanete vítězem. Výsledky konkurzního řízení vydané komisí, v níž jsou zástupci zřizovatele, krajského úřadu, české školní inspekce a rady školy, jsou pro zřizovatele pouze doporučující. O konečném výsledku tak rozhodují zastupitelé. Nezřídka se pak stává, že novým ředitelem se nakonec nestane vítěz konkurzu ale ten, kdo mám v zastupitelstvu určitou lobby a skončil u komise třeba poslední.

Kdo jsou ale lidé, kteří sedí v zastupitelstvu? Jsou to odborníci na školství? Bohužel ne, najdeme tu rozličná zaměstnání od např. zedníků po lékaře, kteří se asi jen těžko budou orientovat v problematice školství, legislativě apod. Je potom tedy vhodné, aby právě oni rozhodovali o konečném výsledku a určovali, kdo je nejlepší? Jaké jsou jejich morální kredity, kdy změní rozhodnutí odborníků? Nesnižuje právě tento systémem onu kvalitu a prestiž našeho školství? Nejsou potom v těchto případech konkurzy, ČŠI a krajské úřady zbytečné? Kolik škol změní své ředitele po skončení voleb?