Už přibližně týden hýbe naší republikou kauza Zeman vs. Brady. Nejdřív jsem ji ignoroval, jedna z mnoha. Vyprchá. Ale ouha. Nechci se pouštět do toho, kde je pravda. Neznám ji. Tu znají jen aktéři, několik málo zasvěcených a...
...mnoho "odborníků".
My ostatní jsme odkázáni na média, která mohou být (a jsou) přikloněna na jednu či druhou stranu. Dnes a denně to vidíme v televizi, čteme na internetu nebo v novinách. V podstatě můžeme pouze sympatizovat s tou či onou stranou. Stát zcela mimo a neúčastnit se? To už asi není možné.
Řekněme si upřímně. Kdo z nás znal pana Bradyho předtím, než jeho strýc Daniel Herman vyvoval tuto kauzu? Moc takových nebude. Zásluhy starého pána v podobě svědectví o hrůzách holocaustu nebo jeho boj za lidská práva jsou nepopiratelné a oceněníhodné. Jiří Brady byl však na ocenění navrhován Poslaneckou sněmovnou již v roce 2013 a 2014, ani tehdy prezident návrhu nevyhověl. Vše se obešlo bez mediálního humbuku a bez zneužití našeho nejvýznamnějšího státního svátku. Tak proč je to letos jinak?
Po včerejším večeru a událostech v Praze jsem stále více přesvědčen o tom, že starý pán byl jen zneužit určitou komunitou k jejímu zviditelnění pečlivě připravenou akcí proti demokraticky zvolenému prezidentovi (potažmo vládě), případně převzetí moci. A tak jedno ocenění stíhá druhé a "Pražská kavárna" burcuje k občanskému neklidu.
Jiří Bartoška a Vojta Dyk dotočili pohádku Anděl páně 2. Jaksi ale zapomněli, že už je zase čas vrátit se na zem. Do reality a přestat si hrát na pána Boha... O tom, že Michal Horáček se chystá kandidovat na prezidentský post, se ví dlouho. Proč k tomu nevyužít pomoci svého přítele Hermana novou mediální hvězdu pana Bradyho a státní svátek. Ideální čas ke změnám. Pečlivě připravený koncert, domluvené kamery s Českou televizí, svíčky. A tak se umělci, kteří jinak mlčí a k politice se vyjadřují asi jako 29. únor (tedy velmi zřídka), opět zviditelňují.
Celý včerejší den jsem si kladl otázku: "Zaslouží si Češi vůbec žít v demokratické společnosti?". Proč by měli, když nejsou schopni respektovat demokraticky zvoleného prezidenta (byť je jím kdokoliv). Pravidelně nechodí k volbám, aby vyjádřili své mínění legitimně a to, co se jim nelíbí, případně změnili...
Místo voleb jedou na výlet, na dovolenou, mají jiné důležitější povinnosti. Je jim jedno, kde a jak budou žít. Pak pláčou, svou malost zastírají vlastenectvím, zneužíváním státních svátků nebo skloňováním jmen Havel a Kryl.
Ne všechny volby, kterých jsem se zúčastnil, dopadly podle mých představ, ale výsledky vždy respektuji. Jsem totiž rád, že zatím ještě pořád žiju ve svobodné zemi a že tu nejsou bojůvky, které se chtějí chopit moci a naší zemi rozložit. Podobných akcí jsme byli svědky třeba na Ukrajině v podobě Majdanu. Jak to dopadlo, víme. Rozvrácená země, boje. Právě tak začíná opravdové ohrožení demokracie. Ne nějakým udělením nebo neudělením vyznamenání tomu či onomu, milý pane Horáčku, Bartoško, Hermane a další...
