Za všechno může Marek!

Sedím u počítače, dělám deset věcí najednou, protože je pátek a já bych chtěla vypadnout z práce aspoň o chvíli dřív a najednou mi pípne esemeska.

„Mišo, jak jsi chtěla poslat moji erotickou fotku, platí to pořád? Ahoj. Marek.“

Že bych musela vidět erotickou fotku nějakého Marka, to tedy ne, ale miluju mobilní omyly! A už dlouho mi nikdo neposlal omylem esemesku! A tak jsem hbitě odepsala.

„Míša nejsem. Nemusím se koukat na cizího pinďoura, když se můžu podívat na svýho. Ale pošli ji, moje stará si aspoň bude vážit toho, co má doma.“

Jak jste určitě poznali, zahrála jsem si na chlapa a myslela jsem, že tím mám od neznámého Marka pokoj. Přece nebude posílat svoji erotickou fotku chlapovi? Ale za chvíli mobil pípl podruhé a co myslíte, že mi přišlo? Fotografie, na které bylo něco, za co by se žádný chlap stydět nemusel!

V první chvíli jsem mu chtěla odepsat, a tímhle se chlubíš, ale pak jsem si řekla, že na něj nebudu zlá. Tenhle Mareček má určitě komplexy, když posílá svoje hanbaté fotky na všechny strany! A tak jsem mu poslala povzbudivou esemesku.

„Kamaráde, tebe bych doma se svojí starou nenechal.“

Byla jsem spokojená, ale v tu chvíli mobil pípl potřetí.

„Nechceš mi poslat svoji?“

Cože?! To myslí vážně? Odpověděla jsem mu přece jako chlap! To chce poslat fotku chlapa? Neodepsala jsem mu a po deseti minutách pípl mobil počtvrté.

„Nebo se stydíš?“

Vzdychla jsem si. Tak to ne, chlapečku. Já ti zvednu sebevědomí a ty, místo abys mi poděkoval, budeš pořád otravovat? Moje poslední esemeska byla tedy naprosto jednoznačná!

„Už neotravuj! Nahazuju se zeťákem barák. Máme jiný starosti, než si fotit pinďoury!“

Když si chudák Marek představil špinavého, sedřeného šedesátníka, jak maká na lešení se zeťákem, přešla ho na erotické fotky chuť a už mi dal pokoj...

Domů jsem přišla patřičně eroticky naladěná, a protože děti dneska spaly u babičky, udělala jsem lehkou večeři, otevřela lahvinku, a když jsem šla kolem desáté do koupelny, významně jsem se zavlnila ve dveřích ložnice, zamávala noční košilkou a můj muž, který už na mě čekal, se zatvářil jako kluk před vánočním stromečkem!

Když jsem se sprchovala, ozval se za dveřmi jeho hlas.

„Jiřinko, máš telefon. Mám to vzít?“

„Vem to, zlatíčko!“

Zrovna jsem se utírala, když se dveře koupelny otevřely tak prudce, až jsem se lekla. Co se děje, proboha? Moje zlatíčko stálo mezi dveřmi jako bůh pomsty a v ruce drželo můj mobil...