Vyblbnout se na maškara u Vaška

Když jsem dneska po deváté hodině vylezla u Muzea z metra, kam jsem přijela z Hlavního nádraží, všimla jsem si u svatého Václava skupinky turistů z Číny, kteří se tam fotografovali.

Zkouška v Činoherním klubu začínala v deset, měla jsem tedy čas a tak jsem se rozhlížela po Václavském náměstí. Kousek ode mě stál můj známý, o kterém vím jenom to, že pracuje v cestovní kanceláři a jmenuje se Aleš. Když jsme se pozdravili, ukázala jsem na prázdné Václavské náměstí.

"Jako by včera ani demonstrace nebyla, co?"
"Ale byla! Byla," halasil spokojeně a pak se zatvářil tajemně.

Rozhlédl se kolem, jestli kolem nás není někdo podezřelý, a protože se mu nezdála skupinka pokuřujících Rusů, poodešel o kousek dál a pak mi zašeptal, že poslední dobou létají turisté z Číny po tisících na maškarní shromáždění. Říkají tak prý demonstracím na Václavském náměstí.

"Oni tedy přesně říkají: vyblbnout se na maškara u Vaška," upřesnil s úsměvem a já nevěděla, jestli to myslí vážně nebo si ze mě střílí.

"Čínská vláda dala těmhle jejich několikadenním výletům zelenou. Vítají, že se jejich občané vyblbnou na maškara u Vaška a neblbnou jim doma. A u nás je to podporované Hradem i předsedou vlády," mrkl na mě spiklenecky. Znělo to logicky a přiznám se, že mě to vlastně ani nepřekvapilo.

"A kolik jich sem na maškaru u Vaška už přiletělo," zeptala jsem se zvědavě a on se zatvářil tak nadšeně, že už nešlo mu nevěřit.

"Strašný nárůst. Raketový! To ti ani nemůžu říct!" Zklamaně jsem si odfoukla.
"Mně přece můžeš věřit. Nikde to neřeknu! Fakt ne!" Maximálně o tom napíšu blog, řekla jsem si v duchu. Něco říct nebo napsat, to přece není totéž!

"Tak jo. Řeknu ti to. Stejně jsem toho plnej!" Znovu se kolem sebe rozhlédl a pak se ke mně spiklenecky naklonil.

"Šedesát procent včerejších demonstrantů bylo z Číny. A to jsem v odhadu hodně, ale hodně při zemi. Naše cestovka má vyděláno do roku 2025! A to jsem taky hodně, ale hodně při zemi."

Šedesát procent?! Vyrazil mi doslova dech.

"Ale demonstrace přece přestanou,“ zmohla jsem se na odpor a Aleš se hlasitě rozesmál a smál se dlouho, tak dlouho, až jsem si říkala, že budu muset jít, nebo prošvihnu zkoušku v Činoheráku.

"Demonstrace nikdy nepřestanou, protože se nic nezmění,“ zalykal se smíchy, když konečně promluvil. „A kdyby náhodou skončily, vsaď se, že se z Číny na maškaru u Vaška, bude lítat furt! A čím dál víc! Každý den sem přiletí tisíce Číňánů! A každý týden budou u Vaška minimálně tři demonstrace! A na nich budou demonstrovat jenom Číňani! Vyblbnout se na maškara u Vaška, začal být v Číně životní styl! Každý v Číně chce teď letět do Prahy a vyblbnout se na maškara u Vaška! Každý! Vyblbnout se na maškara u Vaška! Vyblbnout se na maškara u Vaška...“ Koukal zamilovaně na Václavské náměstí a stále opakoval… vyblbnout se na maškara u Vaška… vyblbnout se na maškara u Vaška...

Nechala jsem ho tam stát a cestou do Činoheráku jsem si o tomhle setkání v hlavě skládala blog.

P. S.

Když jsem přišla do zkušebny, kde už byli herci i režisér Ondřej Sokol, nedalo mi to a začala jsem jim vypravovat, o čem chci napsat blog. Když jsem začala říkat, že šedesát procent včerejších demonstrantů na Václaváku bylo z Číny, Ondřej Sokol mě zarazil.

„Počkej, počkej, Irenko! A to někdo opravdu spočítal, že tam bylo šedesát procent Číňanů?!“

„Neee! Já přece fabuluju! Jenom vám vyprávím, JAKÝ blog mě napadl, když jsem dneska po deváté hodině vylezla u Muzea z metra a všimla jsem si u svatého Václava skupinky turistů z Číny, kteří se tam fotografovali...“