Vejšlapy

Vylezl jsem ze střediska, kde jsme měli školení manažerů z celého kraje a řekl jsem si, než pojedu domů, že se projdu po náměstí. Auto mi stojí před střediskem, parkování mám zadarmo a vyvětrat hlavu si musím.

Kus ode mě něco natáčela televize. Přitáhlo mě to jako magnet, jakoukoli medializaci prostě miluju a asi to na mně bylo vidět, protože se na mě reportérka okamžitě otočila.

„A jak trávíte víkend vy?“

„Miluju vejšlapy. S přítelkyní si před víkendem vezmeme mapu, zavřeme oči, mapu několikrát otočíme, a pak každý někam klepneme a potom si vybereme z našich dvou cílů, jeden!“

„To je úžasný nápad! To zkusím také! Děkuju,“ pochválila mě reportérka a šla k dalšímu zevlounovi.

Když začali balit, všimla si, že tam pořád stojím a kývla na mě.

„Budete večer v hlavních zprávách! Byl jste super!“

Když jsem najel na dálnici, zavolal jsem své lásce.

„Kde jsi, Myšunko?“

„U tebe. Vařím! Je přece čtvrtek!“

„Super! Před sedmou jsem doma! Mám překvapení! Na něco se podíváme ve zprávách!“

A pak jsem volal rodičům, dědovi, babičce, bráchovi, ségře, kamarádům, kolegům! To byla spanilá jízda...

... Večeře byla hotová, byt uklízený. Olin je strašný bordelář. Možná i to je důvod, že se nechci sestěhovat. Zní to jako výmluva? Ale já prostě nevím. Nevím.

Chodíme spolu půl roku, to už přece je vztah, nebo ne? A těch šest měsíců bylo nádherných! A je to pořád nádherné! Ano. Pořád je všechno takové... nové.

Zatím mě nechce představit rodině, to mi trochu vadí. A nechce jet k nám, naši by ho přitom rádi viděli, celá rodina je na něj zvědavá. Nechce. Že prý je brzy. Asi má pravdu. Nebudu na něj tlačit.

Když Olin za chvíli vrazil do bytu, hned pustil televizi, šel do koupelny, za dveřmi zavolal, že se najíme po zprávách, převlékl se a pak mě zatáhl k sobě na pohovku.

„Pojď ke mně, Myšunko! Budeme se dívat spolu! Sice si to natočím, ale ten první pocit je nejkrásnější!“

Ani jsme nečekali dlouho! Krásné náměstí! Reportérka zpovídá lidi, co kolem ní stojí, a pak už je vidět přes celou obrazovku Olin, jak nadšeně mluví a mluví!

„Miluju vejšlapy. S přítelkyní si před víkendem vezmeme mapu, zavřeme oči, mapu několikrát otočíme, a pak každý někam klepneme a potom si vybereme ze dvou cílů, jeden!“

Když reportáž skončila, objal mě.

„Co tomu říkáš, Myšunko? Byl jsem dobrej, viď? Řekni! Vejšlapy! Naše víkendové vejšlapy, viď? Musím zavolat domů a kamarádům a všem, co tomu říkali a najíme se pak!“

Začal telefonovat.

Sebral jsem pár věcí, co jsem měl v koupelně.

Nadšeně volal.

Podíval jsem se, jestli je kuchyň čistá. Jídlo měl na sporáku. Uklidil jsem svůj talíř a příbor.

Pořád nadšeně volal.

V předsíni jsem sundal ze svých klíčů, klíč s cedulkou, Myšunka, a položil ho do misky, ke klíčům Olina.

A pak jsem dveře bytu, zavřel.