Včera jsem se pobil kvůli holce...

... řekl chlapecký hlas za mnou, když jsem šla s naším pejskem z procházky. "Já se taky poblil kvůli holce, odpověděl druhý chlapecký hlas a ten první se ohradil. "Já se ale pobil!"

"No, a já se poblil," suše konstatoval druhý chlapecký hlas.

Ale to už mě ti kluci přešli. Byli tři. Mohlo jim být třináct, maximálně čtrnáct. Ten, co se kvůli holce pobil, byl pihovatý, irský typ. Sympaťák. Ten co se kvůli holce poblil, byl hezký blonďáček a uprostřed šel kluk, který měl na hlavě kapuci.

Všichni tři šli kousek přede mnou a ten, co se kvůli holce poblil, svůj příběh dokončil.

"Byla nahá a měla bobra jako ty máš vlasy!"

Stáhl kapuci tomu uprostřed, a když se objevila hustá, černá hříva, ozvalo se trojí:

"Fůůůj! Fůůůj! Fůůůj!"

A pak už ti dva, ten s kapucí a ten irský typ, utvrzovali hezkého blonďáčka v tom, že oni by se tedy poblili taky...

Došla jsem k přechodu, kde hlídala v oranžové vestě a s plácačkou, moje známá a její kolega. Bylo totiž poledne a v blízkosti tohoto přechodu jsou dvě základní školy, kam chodí i "moji" tři kluci.

Moje známá vstoupila do silnice, zastavila auta na obou stranách, já s naším pejskem rychle přešla, a protože se "moji" tři kluci loudali, moje známá je popohnala.

"Tak, děti, pojďte! Pojďte, děti!"