Vasil Fridrich, Nela Boudová, Ondřej Vetchý a Impresário

15. 11. 2024 proběhl v Činoherní kavárně první díl večerní talk show Vasila Fridricha se dvěma hosty, nazvaný, TRIALOG VE SMEČKÁCH. Jako první se představila dvojice Nela Boudová a Ondřej Vetchý.

A před dvaceti lety, 27. 10. 2004, měla v Činoherním klubu premiéru hra, IMPRESARIO ZE SMYRNY, kterou napsal Carlo Goldoni a režíroval Ladislav Smoček.

V této hře hrál nejenom Ondřej Vetchý a Nela Boudová, ale i Jaromír Dulava, Petr Nárožný, Stanislav Zindulka, Dana Černá, Pavel Kikinčuk, Lada Jelínková a další. A protože toto zkoušení bylo plodné na divadelní vejšplechty, některé vám právě teď představím. Budou se vám určitě líbit, i když jsou dvacet let staré...

Bára a Filip

Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava jsou kamarádi. Oba mají psy. Kokršpaněly. Jaromír Dulava, přezdívaný Lála, má Filipa a Ondra má Báru. Oba psi chodí se svými pány do divadla. Bára častěji než Filip.

Jednou přišla Bára na zkoušku s Ondrou, a zatím co Ondra u baru pil ranní kávu, Lála, skloněn nad Bárou, která se uvelebila na pohovce, na Ondrově bundě, jí cosi vyprávěl. Těžko říct, co to bylo, zda se to týkalo divadla, Ondry, nebo Filipa...

Ondra se ale najednou na ty dva otočil a s kamennou tváří pronesl, Lálo, jestli máš nějaký problémy, nepřetahuj to na to zvíře!

Pod dekou

Před výstupem Petra Nárožného si Nela Boudová s Lálou Dulavou ještě rychle zkoušeli svůj milostný výstup. Schovali se na posteli pod deku a pokoušeli se o milostné hrátky. Petr, připravený na svůj výstup s Ondřejem Vetchým, na ně s údivem ukázal.

„To je pauza nebo co?!“

Ondra Vetchý tady není

V devadesátých letech, kdy ještě nebyly mobily a v Činoherním klubu byla pouze jedna kancelář kousek od dámské a pánské šatny, zazvonil právě v této kanceláři telefon – pevná linka. Petr Nárožný, který stál opodál, telefon zvedl a aniž by nechal volaného říci jediné slovo, klidným hlasem řekl:

„Činoherní klub. Ondra Vetchý tady není.“ A teprve potom nechal překvapeného volajícího říct, co potřebuje a pokračoval s ním v rozhovoru.

„Dobrý den.... Ale to voláte špatné číslo... paní pokladní tu bude od patnácti hodin a pokladna má číslo... moment, hned vám ho řeknu... Prosím. Na shledanou.“

Položil telefon a nám, co jsme stáli kolem, vše vysvětlil.

„Tohle já používám pořád. Člověk si ušetří čas. Každý druhý telefon je totiž ženský hlásek, který shání Ondřeje.“

Zkouška textu po telefonu

„Včera jsem zavolal Petrovi Nárožnému,“ vyprávěl nám jednou po ránu Ondřej Vetchý o své chvályhodné snaze naučit se text. „Říkám mu, Petře, nechcete si říct text?“ Petr chvíli mlčel a pak se mě nechápavě zeptal, a to jako jak?

„Po telefonu. První obraz.“

Zase ticho. Po chvíli Petr suše konstatoval, vy jste vožralej.

Bránil jsem se.

„Nene! Nejsem! Ale brzy budu! A pak mi to Petr položil,“ smutně skončil Ondřej příhodu s Petrem a šel si text říct se mnou... “

Příbuzní v hledišti

Petr Nárožný řekl svou repliku a všichni jsme se zasmáli. Po něm měla mluvit Nela Boudová, ale Standa Zindulka ji zarazil.

„Nelo, při představení začneš mluvit, až dozní smích.“

Petr se zatvářil velmi pochybovačně.

„No, dozní smích... dozní smích... příbuzný taky nebudou na každým představení…“

Modelky

Dana Černá si vzdychla.

„Já když vidím ty modelky...“

Provlnila se ladně po klubu a vzdychla ještě jednou. Ondra Vetchý mávl rukou.

„Ser na modelky! Voni na mě taky serou!“

Smočkova chvála

Pan Smoček pochválil ráno před zkouškou představení Maska a tvář, které bylo večer a Ondřej Vetchý přikývl.

„Však jsme to taky po představení rozjeli! Do rána! I pan Nárožný tady byl!“

„A Petr vydržel,“ vyzvídal pan Smoček a Ondra přikývl.

„Vydržel! Protože von to neplatil!“

Tři herečky se nedomluví

Lada Jelínková, Nela Boudová a Dana Černá měly první oblékanou, což znamená, že výtvarnice a krejčová obléknou herečku do jejího kostýmu a zjišťují, jak jí sedí. Dana Černá panu Smočkovi oznámila, že jako první je na řadě Nela Boudová.

„Jak to Nela,“ podivil se pan Smoček. „Já potřebuju, aby byla první Lada! Aby mohla zkoušet! Čekáme na ni!“

Petr Nárožný zakroutil hlavou.

„Kdepak, Láďo, to nejde. Je jich moc. Jsou tři! Jak by to udělaly, aby Lada byla první? To nejde! Kdepak! Je jich moc…“