Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!

Nejsme všechny mrchy, které takhle řvou na otce svého dítěte. Některé se nerozvádíme právě proto, že náš muž má svoje děti rád a děti mají rády jeho. „Nedovedu si představit, jak by bez sebe byli,“ říkáme si. „Počkám, až vyrostou.“  

Snad nic nepokazím, když teď prozradím fígl, který jsem nedávno poradila jednomu známému. Ten fígl na jeho bývalou ženu zabral! Ten fígl je totiž dost dobrý. Nemůžu se, bohužel, chlubit jeho autorstvím. Nevymyslela jsem ho.

Poslouchala jsem před pár lety dva muže v kupé, protože v kupé většinou poslouchat musíte, i kdybyste nechtěli. Šeptali si. Jeden měl oči smutné oči a ten, co ho utěšoval, měl oči moudré.

Z Prahy do Kolína jsem měla čas pochopit, o co jde. Smutné oči přišly o dítě, protože se zamilovaly. A zamilovaly se, protože už svoji ženu nemilovaly. A nemilovaly ji, protože se z ní vyklubala pěkná mrcha, což se ukázalo krátce po svatbě a definitivně se to potvrdilo, kdy jí řekl, že se chce rozvést.

„Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle,“ zaječela a jemu zatrnulo. Svého tříletého syna miloval a syn miloval jeho. Ale copak je dobré, aby dítě žilo s rodiči, kteří spolu nemluví, a když spolu mluví, tak se hádají?

„Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle,“ křičela na smutné oči ta mrcha. Ano, myslím si o matkách, které nedovolují otcům svých dětí se s nimi stýkat, že to jsou mrchy. A všimněte si, prosím, že to jsou většinou matky, které mají pouze jedno dítě!

Ženy, které mají dětí víc, většinou mrchy nejsou. Prožily s otcem dětí delší dobu (pochopitelně, když mají dětí víc), jsou proto smířlivější, také je jim jasné, že jejich ekonomická situace nebude na nějaké vyskakování, a tak se snaží, aby otec o své děti zájem neztratil, a děti neztratily zájem o svého otce. Aby od něho měly co nejvíc. Po ekonomické i po citové stránce. Od těchto žen to není vypočítavost. Je to realita.

Ale matky, které mají jenom jedno dítě a vztah s otcem dítěte většinou netrval dlouho, tyto matky, které postavily svůj život na dvou nohách - dítě a manžel, tyto matky balancují po manželově odchodu pouze na jedné noze a velmi rychle si musí najít tolik potřebnou druhou nohu, a tou je vše, co si dovedete představit za větou, kterou jsem už několikrát napsala.

„Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!“

Proč by měl být otec, který se chce se svým dítětem stýkat i po rozvodu, špatný? Tisíce otců o své děti nestojí, proč by tedy měli být ti, kteří se chtějí se svým dítětem stýkat, špatní? Ne tito muži, ale matky, Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!, mají ve své duši problém.

Žena, Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle! si udělala smysl svého života v tom, že ten hajzl už svoje dítě nikdy neuvidí. Bude se mu mnoho let mstít za to, že ji přestal milovat, pokud ji vůbec někdy miloval. Že odešel. Že si dovolil, zamilovat se do jiné.

Ano, tohle je jediná možnost ženy, Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!, jak se stát důležitou. Kvůli ní zasedají soudy. Kvůli ní otec jejího dítěte trpí. Ona má hlavní roli, která je často jedinou rolí v jejím životě.

… Moudré oči našly pro oči smutné řešení, když jsme projížděli Cerhenicemi. Všechno sedělo. Když vlak zastavil v Kolíně a já vystupovala, smutné oči už nebyly smutné.

A teď vám, pánové, prozradím fígl moudrých očí, určený ženám, Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!  

Smutné oči přijdou za ex-manželkou a zkroušeně stojí za dveřmi.

„Monika (nová přítelkyně smutných očí) má narozeniny. Pozvali jsme hosty. Nemůžu si Petříčka teď v sobotu vzít. Nevadí ti to?“

A žena, Už nikdy svoje dítě neuvidíš, ty hajzle!, zbystří. Tak to tedy ne! Jen si Petříka na tu odpornou oslavu narozenin ty svý mrchy, pěkně vem! Nebudu ti nic usnadňovat! Pěkně ti to osladím, ty hajzle!

„Tak to mi tedy vadí! Tak to tedy v žádným případě! Mám už na víkend svoje plány. V sobotu v osm ráno bude stát Petr před barákem. A v neděli v osm večer ho zase přivezeš. To by se ti líbilo, co? Abys...“

Ale to už smutné oči sklesle přikyvují, zavírají dveře svého ex-bytu a pak vesele sbíhají po schodech na ulici. Nasednou do auta, kde sedí jejich Monika, zajedou za roh, zastaví a bouřlivě ji obejmou.

„Miláčku, vyšlo to! Dá nám ho už v sobotu ráno! Až do neděle do večera!“

A oba jsou šťastní, protože oba mají Péťu rádi a chtějí s ním prožít nádherný víkend…

A ještě jednu radu měly moudré oči pro oči smutné!

„Vymysli si, že Monika na Péťu žárlí a zakazuje ti, aby sis ho bral. Vsaď se, že ti ho bude doslova cpát…“

Tak to, pánové, zkuste!