Tričko s nápisem MÁM NA VÍC!

Jan Rejžek na poslední stránce pátečního deníku, v Posledním slově, kromě jiného píše, že Věře Špinarové v žertu navrhl, aby nosila tričko s tímto nápisem. Že jí výhrady ke kvalitě zpívaných textů říkal do očí, což dokázala uznat.

A pokračuje (cituji):

"Znáte mě. Nehodlám se přidat k celonárodnímu truchlení a aťsi zase nějaký trouba ječí, že tančím na čerstvém hrobě, nemohu nepřihodit pár kritických slov." (konec citace)

Jasně, že vás znám, pane Rejžku. Jako kat dokážete bez milosti stínat hlavy. Pěstujete si svou pověst s radostnou pečlivostí a tak se nedivím, že jste napsal ve svém Posledním slově, nazvaném, "Ostravská dračice Věra měla na víc", to, co jste napsal. 

Vzpomněla jsem si při čtení vašeho Posledního slova, na jedno moje esemeskové nedorozumění.

Měly jsme se s dcerou sejít na Hlavním nádraží, a když mi poslala esemesku, Pockej na me u parku, poslušně jsem stála před nádražím, park za zády a čekala, ze které strany se vynoří. Dvakrát jsem byla požádána o drobné, třikrát o cigaretu a jednou mi byl nabídnut hérák. Pak mi zavolala dcera, kde jsem.

"Stojím před nádražím, u parku," odpověděla jsem a ona se rozesmála.

"Psala jsem ti, abys čekala u párků!" Tehdy se totiž ještě v hale prodávaly párky v rohlíku...

Prostě jsem její esemesku nepochopila. A pan Rejžek nepochopil text písně, Tenkrát na Západě a napsal toto, cituji:

"Jen tupě zírám, jak teď otroci bulváru papouškují jeden od druhého, že byla jejím největším hitem Morriconeho melodie z filmu Tenkrát na Západě, kterou obdařil Zbyšek Malý úděsným pseudopoetickým slovním průjmem, Jednoho dne se vrátíš...

... Můžete mi někdo vyložit, co chtěl veršotepec sdělit blábolením: 

Den se v růži skryl a z růže vůni bral, tím jsi dlouho žil a kráse přísahal.

Mám už v tváři sníh, to léta můžou být, s prázdnem slůvek tvých chci sotva v písních znít.

To víš, že zůstanou, jak loukám tváře kvést. Dál v knihách všech zázraků mou písní zníš dál.

To víš, že půjdem k nám, jak cestám zbývá jít. Též dveřím, co vzývají, jak náruč toužení, já dlaň Tvou stále znám.

Ale fuj. (konec citace)

P. S.

Víte, jak to je, pane Rejžku? Vy místo u párků, čekáte u parku.

Po vzoru ostravské dračice Věry, mávám nad tím, co jste napsal, rukou.

A dodávám: Trhni si...