To mám na doma

Znají to ženy i muži. Oblečení, které se už nehodí „na ven“, se nosí „na doma“, a to, co se nehodí „na doma“, končí na chalupě, rozstříhané na hadry, nebo v kontejnerech pro charitu.

Bylo mi devatenáct a bydlela jsem v bytě po babičce, který měl jednu místnost a předsíň. Přijímala jsem v něm bohémské návštěvy v dlouhých originálních modelech, které jsem si sama vyrobila a připadala si v nich jako princezna!

Byt byl v přízemí na dvorku, a když na mě bohémská návštěva zazvonila, vyšla jsem z bytu krokem bohémské princezny. Když jsem procházela kolem kanálu, radši jsem dlouhou sukni lehce nadzvedla, protože se u kanálu občas myli v kaluži potkani a pak už jsem se vznášela dlouhou, tmavou chodbou k venkovním dveřím na ulici.

Když jsem návštěvě otevřela, bohémská princezna zmizela, protože moje bohémská návštěva – většinou to byli pánové – na mě koukala tak, že se ze mě stala bohémská královna, a vůbec jsem se nedivila, když jsem šla vzápětí před nimi zpátky přes chodbu a kolem kanálu do mého bytu, že jsme šli většinou beze slova, protože moje šaty „na doma“, jim vyrazily dech...

Když jsem se vdala a narodily se mi děti, už nebyl čas, abych si „na doma“ šila originální modely a tak jsem se začala doma navlékat do čehokoli, co bylo pohodlné a jakžtakž vypadalo, abych se v tom mohla ukázat i před naším pošťákem, panem Kočičkou.

S nástupem sekáčů začátkem devadesátých let, pro mě nastaly doslova žně, které trvají stále. Když si koupím v sekáči něco „na ven“, a doma zjistím, že „na ven“ to opravdu, ale opravdu není, vezmu si to „na doma“, takže mám už pětatřicet let své „na doma“, jasné.

Muži to mají daleko horší. Mít něco „na doma“, považují za degradující, zženštilé, a proto chodí doma většinou v teplácích, ve slipech nebo v trenýrkách a v tričku.

Nechci vám radit, muži naši milí, ale věřte mi, že my, ženy, přesně víme, v čem bychom vás chtěly doma vidět! My bychom si vás „na doma“ oblékly tak, že byste se z toho ani nechtěli svléct, jak dobře by vám v tom bylo! A hlavně by vám to slušelo! Ale z nepochopitelných důvodů s vámi prostě nehneme!

Když jsme měli před deseti lety v Činoherním klubu generální zkoušku a museli jsme čekat, až se na jevišti vyřeší technický problém, seděli jsme kolem baru a povídali si.

Zeptala jsem se svých kolegů, v čem chodí doma rádi nebo jestli mají něco „na doma“.

A vzápětí jsem zjistila, že se doma dá chodit ještě úplně jinak! Žádný model ze sekáče, který měl být původně „na ven“! Žádné tepláky, slipy nebo trenýrky a triko! Žádné pohodlné oblečky, které by se líbily nám, ženám, a ve kterých by se naši muži cítili jako v ráji. Kdepak!

Mezi mými kolegy seděl i Vojta Kotek, který na moji otázku odpověděl okamžitě.

„Doma pro mě znamená nahotu. Chodím doma nahý. Nahota doma, to je bezpečí.“

A tak mě napadlo, co bychom mohly říct našim mužům, až se zase budou doma před námi producírovat ve svých oblíbených teplácích, slipech, trenýrkách a ve vytahaném triku.

Mohly bychom jim říct, zlato, a co kdybys doma chodil nahý, jako Vojta Kotek?