Tanec bláznů

Tuhle hru teď zkoušíme v Činoherním klubu - už jsem o ní psala. Napsal ji Leo Birinski, který tzv. první ruskou revoluci 1905 – 07, o které hra je, zažil, protože se v tehdejším Rusku narodil, ale později žil ve Vídni i v Americe.

"Ta hra je psaná evropsky, ale je o Rusech, takže my ji nesmíme hrát evropsky, ale rusky,“ neustále opakuje režisér Smoček hercům a my všichni vzpomínáme na zážitky s Rusy, a tak není divu, že jsem si v této atmosféře vzpomněla také na jeden.

Bylo to v Maroku, v polovině devadesátých let. Na pláži se sešla směs národností, ale mě zaujala německá holčička, která si kousek ode mě, stavěla hrad z písku. Za chvíli k ní přišel ruský chlapeček s malou dřevěnou šavlí. Začal poskakovat kolem hradu a bylo na něm vidět, jak strašně by chtěl, aby s ním holčička bojovala, ale ta si ho nevšímala a pokračovala ve stavbě hradu. Chlapeček chvíli zklamaně stál a pak odběhl za rodiči, kteří seděli u baru, vzadu za pláži, a za chvíli přinesl ještě jednu malou šavli.

Položil ji vedle holčičky a znovu na ni dělal výpady a uskakoval, ale s holčičkou to ani teď nehnulo. Občas se na něho sice podívala, ale hned se zase věnovala svému hradu. A pak došlo k něčemu, co jsem „ocenila“ jenom já, protože jsem byla na této pláži pravděpodobně jediná, kdo měl ve škole hodiny ruského jazyka.

Když ruský chlapeček viděl, že německou holčičku k bojovým hrám nepřinutí, rozeběhl se k oceánu se šavličkou nad hlavou a po celé pláži se nesl jeho křik.

„Za majú ródinu!“

http://www.cinoherniklub.cz/index.php/zajimavost/tanec-blaznu-1ctena-zkouska.html