"...a pak mě napadlo, co řeknu příště..."

Někde jsem četla, že pohodová odpověď je ta, která nás napadne tak za hodinu.

No... mě to napadlo hned, jak jsme přišly do šatny a začaly se svlékat. A měla jsem na sebe vztek, že jsem těm chlapům nic neřekla. Tak jsem napsala tenhle blog a dneska jsem o něm té sestřičce řekla. Vyděsila se. "Úplně se klepu," přiznala se a tak jsem ji uklidnila. "Jmenuje se, Tak aspoň nahoře bez..." Okamžitě věděla, o co jde.

Správně, paní Ireno... Takové věci se stávají i mně, pobouří mě hrubost, nevychovanost a neomalenost, ale často nejsem schopna včas zareagovat, buď nenajdu vhodná slova, anebo nechci být za "herdekbábu," zvláště ve společnosti mladších lidí. A pak mě to mrzí. Na tyhle "týpky" by měl být člověk (ženská) připraven. Karma.

Díky, Mirko. Máte pravdu. Musíme být připravené. Nemáme sice fyzickou sílu na útok, ale máme:

Pěkný večer a karmu k tomu.

Děkuju, Arnolde! Jezdím pravidelně do lázní od roku 1995, a letos jsem si uvědomila, jak mladí a mladší pacienti (muži) za ty roky zhrubli. Mezi námi... docela se sama sobě divím, proč mě to překvapuje.