Svatba pana Gatsbyho

Dvanáct let jsem na kolínské radnici oddávala. V roce 2021 jsem oddávala nezapomenutelný pár, se kterým jsem se před svatbou sešla a výsledkem byl svatební projev, který je pro mě nezapomenutelný také.

Vážená nevěsto. Vážený ženichu. Vážený nepřítomný pane Gatsby.

Je mi velkou ctí oddat vás, protože jste naprosto výjimečný pár tím, jak urputně jste několikrát hledali termín svatby, abyste ho kvůli covidu, museli několikrát zrušit.

Jste výjimeční i tím, jak dokážete čelit nástrahám pana Gatsbyho, který s vámi bydlí, a který se vás dlouho a nenápadně pokoušel přimět k rozchodu.

„Před každou jejich cestou jsem doufal, že to bude jejich cesta poslední a hned po návratu se rozejdou,“ řekl mi pan Gatsby, se kterým jsem se sešla virtuálně. „Nikdy to neudělali, ať už to byl návrat z Ománu, Thajska, USA, Skotska, Itálie, Švédska, Dánska nebo Norska. Pokaždé jsem věřil, že se jejich vztah rozsype, ale bohužel se tak nikdy nestalo.“

Oponovala jsem panu Gatsbymu, že se znáte od vysokoškolských studií, že je to jedenáct let, co jste se poznali, že oba milujete cestování a vždy cestujete s batůžkem na zádech na vlastní pěst a program vymýšlíte podle toho, kde a jak se vám zrovna líbí, a pokaždé se shodnete, ale pan Gatsby trval na svém.

„Nenene! Oni se jenom tváří, že jsou dokonalý pár, ale nikdo není dokonalý! To, co se líbí jednomu, se přece nemusí líbit druhému! Pořád poznávají něco nového, cizí lidi, jejich zvyklosti, jejich kulturu, jejich jídla! To se přece nemůže donekonečna líbit oběma! Dlouho jsem věřil tomu, že jeden z nich začne konečně toužit po pravém opaku! Že ho přestane bavit pokorně zapadnout mezi místní a vyhýbat se turistickým atrakcím! Že ho konečně začnou nudit modlitby mnichů, pozvání na večeři s celou arabskou dvacetičlennou rodinou nebo dokonce pozorování mořských želv při kladení vajíček na pláži! Měli tolik příležitostí k rozchodu, ale oni, bohužel pro mě, nevyužili ani jednu,“ zklamaně si vzdychl pan Gatsby, ale hned pokračoval dál!

„A to není všechno! Oba mají úžasné rodiny! A i když většina jejich přátel bydlí přes půl republiky, vždycky s nimi rádi zajdou na pivo nebo víno. V osmi lidech jeli dodávkou do Francie, kde si vybírali víno podle kamarádova doporučení „na takové to dopolední ztřískání“!

Hodně jsem se snažil, aby se ti dva rozešli a já zůstal jenom s jedním a dokonce bych přetrpěl i střídavou péči, jen aby nebyli spolu – ale vzdal jsem to, když jsem zjistil, že tihle dva si každý rok udělají týden čas na své kamarády a jdou s nimi v Tatrách na výlet a pak do koliby na halušky! Vzdal jsem to, když jsem viděl, kolikrát tvrdohlavě měnili termín svatby! Vzdal jsem to a teď jenom trpně čekám, až se mi domů vrátí jako manželé.“

Dál jsem už pana Gatsbyho nezajímala. Řekl mi, co chtěl a odkráčel ode mě do jednoho ze svých kočičích pelíšků a já v tu chvíli věděla, jak tento svatební projev ukončím.

Vážená nevěsto. Vážený ženichu.

Moc bych vám přála, aby se vaše manželství nikdy nedostalo na úroveň chování pana Gatsbyho, který je k vám přítulný jenom hodinu před krmením, a jinak jste mu celkem ukradení.

Přeju vám i panu Gatsbymu, šťastný život!