Irenko, jste skvělá. Dramatizace vlastní tvorby, to není snadný úkol, autor je stále konfrontován sám se sebou. Zdravím Vás do Klimkovic! Kamarádčin 14 letý syn - vozíčkář - se tam každý rok jezdí léčit, od narození se potýká s mozkovou obrnou. Před těmito lázněmi smekám!

Zdeňko, jezdím sem od roku 1995, takže vlastně jezdím domů. A mezi kamarády mám spoustu těch s DMO, kteří v osmnácti přešli k nám, dospělákům. Takže se budu těšit na kamarádčina syna! A co se té dramatizace týče, nebyl tehdy čas na konfrontaci. Hledala jsem mezi povídkami tu, kde se hodně mluví, ale zároveň se "uživí" i role vypravěče. Což se podařilo. A na další léto jsem zase napsala hru tak, aby tam co bylo nejvíce rolí.

To muselo být parádní!!

Jano, to nemělo chybu. I dneska, když si na to vzpomenu, mám husí kůži! Až se dostanu k tomu, abych svému webmajstrovi dala podklady pro modernizaci svých webových stránek, chci, aby tam dal i DVD z tohoto představení. Jediné věci budu litovat stále - měli jsme tolik práce se zkouškami, že jsme neměli čas pozvat ostravskou televizi nebo novináře. Ti "moji" herci by si to zasloužili!