Proč nepomůže ministr Jarda kamarádovi Pepíkovi

Kamarádi by si měli pomáhat. Od toho jsou kamarádi. Ale pokud se z Jardy stane během času ministr, tak by se z Pepíka měl stát po dobu jeho funkce běžný občan, který je sice stále Jardův kamarád, ale nebude po něm chtít nic, co by jako běžný občan nedostal.

To snad má logiku, ne? A není to snad jenom ženská logika, že ne? Je to i logika mužská, že jo, pánové?

A je to taky lidsky čestné, si myslím. A protože jsem idealistka, nechte mě věřit, že je mezi námi pořád ještě dost Pepíků... i když se v našich vládách vystřídalo od roku 1990 dost Jardů.

Dostala jsem se k tomuhle tématu skrze problém jednoho Pepíka, který si myslel, že mu kamarád Jarda, který je ministrem, pomůže, ale ministr Jarda řekl v rozhovoru v novinách, že ne, že mu nepomůže, že má sice Pepíka rád, ale Pepík nemůže čekat, že mu pomůže, protože si za svoje problémy může sám.

Napadlo mě, jestli to ministr Jarda šikovně nenavlékl přes svého tiskového mluvčího tak, aby mu dotyčný novinář položil právě tuhle otázku, týkající se Pepíka. Otázku, na kterou ministr Jarda MUSEL odpovědět tak, jak odpověděl.

Pepík nemůže čekat, že mu pomůžu. Ne a ne a ne.

Nemohl přece tomu novináři říct, jděte do háje, víte, co to je kamarádství? Nevíte, vy tedy určitě ne, jak se tak na vás koukám, vy tedy ne! Kamarádství, to jsou chvíle, na které se do konce života nezapomíná, víte? A proto já teď vytáhnu Pepíka z hoven, aby nešel sedět. Udělám to, protože to je můj kamarád.

Ne, tohle ministr Jarda říct nemohl. MUSEL říct, že Pepík nemůže čekat, že mu pomůže, a když si jeho prohlášení kamarád Pepík přečetl, bylo mu jasné, že půjde sedět.

A ministr Jarda, když se spolu hned potom, co to vyšlo v novinách, tajně sešli, mu řekl, ty vole, Pepíku, posral sis to, ale já ti nemůžu pomoct, četl jsi to, ne? To novinářský hovado někde vyšťáralo, že jsme kamarádi, a já mu nemohl říct nic jinýho. A když už jsem řekl to, co jsem řekl, tak to taky musím splnit. Kdybych ti pomohl, Pepíku, byl by to můj konec. Kolik dostaneš? Čtyři roky? Za dva roky seš doma. A ty dva roky, který si vodsedíš, se tam budeš mít jako král. Ale musím zůstat ještě ty dva roky ministrem, Pepíku. Tak se drž, když už jsi to takhle posral, kamaráde, drž se!

Což o to, Pepík se asi bude držet, co jiného mu zbývá, ale myslíte si, že vydrží jejich kamarádství? Já myslím, že ne. Mám takový smutný pocit, že v naší malé zemičce je všechno tak provázané, zavázané, propletené i popletené, že by to žádné kamarádství nevydrželo.

Nicméně, naděje neumírá! Takže, pokud nechceme přijít o kamarády, kteří se stali ministry, chovejme se tak, aby nám nemuseli pomáhat. A doufejme, že oni se budou chovat stejně jako my…