Jako malý kluk jsem často doprovázel svou babičku na nákupy. Krásně vyprávěla, ale vždy, když byla v nejlepším .. zastavovala se, aby mně něco "hezkého, či důležitého" ukázala.

Jednou si mně postěžovala jak se jí motá hlava, když se sehne. "Babi", povídám, "tak se neohýbej a udělej dřep"! Zasněně na mě pohlédla, pousmála se a řekla - "máš pravdu, příště se o to určitě pokusím" !

Díky, Ivane! To je krásná vzpomínka! Babička má nahoře určitě radost!

Paní Irenko, za tento článek (a postřeh) karma. A s tím mobilem je to dobrý nápad. To já - když si potřebuji při chůzi ve městě na chvíli odpočinout, zastavím se u některé výlohy. Vytáhnou mobil mi ještě nenapadlo. A tož díky za radu.

Mirko, vítejte do našich řad "důležitě telefonujících"!

Když příjdou léta je zapotřebí fintit POvedený víkend, milé drbny

Co vím, Horste, já se fintila vždycky. Tedy, abych byla přesná, nevyšla bych ven, kdybych se sebou nebyla spokojená.

Já dělám, že něco hledám v kabelce...

I to je jedna z možností, Ivano, ale vzhledem k tomu, že ve svých kabelkách hledáme něco furt, je mobil jednodušší.

A já blbec si sednu na lavičku, když mě bolej nohy.

Vašek

Milej Václave, to já taky! A i když jsem jako kolínská zastupitelka bojovala o lavičky, aby jich bylo hodně, a opravdu jich dost je, bohužel, na každém našem bolavém kroku nejsou a pak si opravdu musíme vystačit s mobilem...