Pozor! Za volantem sedí senior!

Dvakrát jsme dneska cestou z chalupy zpomalili, protože auto před námi jelo pomalu a středem silnice. To první jsme opatrně objeli, to druhé na poslední chvíli zablikalo a zahnulo, jako by řidič zapomněl, že má odbočit...

Pokaždé jsem koukala, kdo řídí. Byli to řidiči o deset i dvacet let starší než já. Vedle nich seděly jejich ženy, a tak to měli ti muži asi těžší. Jako bych ty jejich ženské slyšela!

"Táto, jeď opatrně! A pomalu! My nikam nespěcháme! Ne aby tě napadlo zrychlit!"

"Senioři by měli mít na autě označení," napadlo mě, ale pan Fuchs nesouhlasil.

"To by byla diskriminace." S tím jsem zase nesouhlasila já.

"Jaká diskriminace? Já mám přece také označení ZTP! A když s tebou jedu, dám ho dopředu za sklo. A nemám pocit diskriminace. Naopak. Upozorňuju přece druhé řidiče na to, že v tomhle autě sedí chcípák, který by případný střet odnesl daleko hůř, než člověk zdravý..."

Pan Fuchs mlčel.

"Přece jsou i jiná označení! Že je v autě dítě! Nebo pes! A co označení, že je řidič začátečník? Na tom přece není nic špatného, když řidič upozorňuje druhé řidiče, že si ještě není v řízení tak jistý, ať pochopí, že se s nimi nebude honit. Takže nevidím vůbec nic špatného na tom, kdyby na autě, které řídí senior, bylo označení seniora. Klidně už od sedmdesáti let. Mně je šedesát tři a vidím přece, že nemládnu! A moc dobře vím, že bude hůř!"

Pan Fuchs pořád mlčel.

"A víš, jaké označení by to mohlo být? Někde jsem viděla takovou značku... je na ní stará, shrbená paní, jak se opírá o hůl. A pro pány byl to byl starý, shrbený pán s holí. Samozřejmě, že ne všichni senioři, co řídí, jsou shrbení a opírají se o hůl, bylo by to schválně přehnané, dělali bychom si sami ze sebe legraci, ale zároveň bychom vtipně upozorňovali, že prostě už nejsme mladí! Byla by to prostě taková naše hezká, vtipná značka..."

Pan Fuchs se na mě překvapeně podíval.

"Naše?! Ty si snad chceš dělat řidičák?!"

Uklidnila jsem ho, že ne, nicméně můj nápad se mi líbil. Až přijedeme domů, napíšu o tom...