No, to mne přijde, jak ten for, jak přijde stará paní na MNV požádat o důchod, tak ji pošlou za příslušným referendem, kde zaklepe, vstoupí dovnitř, zvedne ruku a řekne Heil Hitler. Referent sr usměje a povídá , babi, spletla jste si dobu, dneska sr říká čest práci. a babička povídá: no dobu jsem si možná spletla, ale vás ne!

Tak vám vadí paní schvalovačka, ale s panem prezidentem, který si pamatuje, že byl rozvědčík, jste v pohodě.

Podle Vás je to v pohodě ... (nepatříte k nim ?)

Když můžeme mít komunistického lampasáka a funkcionáře s politručkou na Hradě, tak proč by nemohla dostat cenu města Kolína nějaká no name schvalovačka? Asi si to také "odpracovala". 😉😅

No a co pan soudruh generál, ten vám nevadí? 😉

Mně třeba vadí mnohem méně, než jeho protikandidát ve druhém kole. Tedy když už tak to druhé kolo dopadlo...

Víte, ono se často říká, že dobrá paměť může někdy být hrozná sviňa. A můj velmi dobrý známý - poválečný poslanec za NS Josef Lesák - říkával: "Pokud zapomeneme na svou minulost, budeme si ji muset zopakovat!". A to snad to ne - to nepřeju nikomu.

Velice podobný případ práce studentů pro Paměť národa znám z mého rodného města. Studenti za to nemohou. Křiví jsou ti "hrdinove".

Ano, náš národ je nepoučitelný. Je to i cena za to, že jsme se s různou špínou v roce 1989/1990 nevypořádali a svatě jsme je nechali být. Takto ti lidé budou škodit dál a náš národ má díky tomu ohlou páteř k prasknutí. Pro mně je hrozně smutné, že lidé kteří toto zažili volí lidi jako je Konečná či donašeč Babiš nejvíce. Včera jsem koukal v ČT na paní Válkovou z ANO, která psala nějaké články s Urválkem a káže nám, jak se má kdo chovat.

To je dost vážné obvinění. Kde se ty články s Urválkem a paní Válkovou dají najít? A kde se dá dohledat na koho pan Babiš donášel?

Irenko to je síla...

Tady asi jediné co by pomohlo byla ostuda

Tak kdo letos dostal Cenu Kolína, se dohledá snadno.

Vážená paní Ireno, Vámi popsaný případ určitě není výjimkou, ale aniž bych chtěl onu schalovačku+vykopávačku hájit, ještě pořád je to snesitelnější případ než ti, kteří se chovali stejně jako ona, ale po onom roce (a dost často s jistým odstupem, kdy už měli své jisté) se začali stavět do role disidentů, odbojářů a kdovíčeho ještě. Umění přiznat, že ne vždy a vše bylo správné a své chyby, prohřešky či nedostatky si uvědomují, z nich sice vinu nesmyje, ale určitě je to jednání čestnější než tvářit se, že „oni nic, oni muzikanti“ nebo - jak je stále více běžné - se hájit klasickým: „No a co, podívejte se na toho, tamtoho a onoho, co všechno dělali.“

Většinu byvších profi škodičů jsem přežil. A v tom míním i nadále pokračovat, přesto, že mají i nemálo pohrobků