Paní, ročník 1945, která si nepamatuje, co dělala do roku 1990

Je o pět let starší než já, před listopadem 1989 pracovala např. na kolínském MNV na odboru kultury, cenzurovala texty kapelám a v roce 1988 mě vykopla z redakční rady kolínského Kulturního zpravodaje.

Ty panely se objevily na kolínském náměstí v březnu 2018. Bylo na nich čtrnáct mužů a žen, které děti a studenti zpovídali v rámci projektu, Příběhy našich sousedů. Zpracované příběhy se postupně ukládají na www.pametnaroda.cz. Projekt nabídla Kolínu organizace Post Bellum, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí dvacátého století.

Většinu tváří z panelů na kolínském Karlově náměstí jsem znala. Narodila jsem se totiž v Kolíně v roce 1950 a žiju zde stále. Pročítala jsem si příběhy pod fotografiemi a pak jsem se dostala k panelu, který mě po pětačtyřiceti letech zaskočil nečekanou vzpomínkou.

Koncem sedmdesátých let jsem chodila na kolínský Městský národní výbor na odbor kultury, s texty písní ke schválení. Na naši svazáckou organizaci v kolínském divadle, kde jsem napovídala, se totiž v té době obrátil náš kamarád, Jaroslav Šantrůček, který měl kapelu Extrakt a sháněl zřizovatele, který má účet a razítko, protože jinak by jeho kapela nemohla hrát a účtovat si honoráře. Vzali jsme je a na mně, jako na předsedkyni, padla povinnost, nosit jejich texty ke schválení na MNV. Schvalovala je paní, které jsem nosila ke schválení i texty kulturních pořadů, které jsme jako svazáci uváděli v divadelním klubu.

A právě tahle paní schvalovačka, narozená v roce 1945, se usmívala na tomto panelu. Pod její fotografií byl text, že se po sametové revoluci, v roce 1990, stala spoluzakladatelkou a tajemnicí jistého klubu, úzce spjatého s Kolínem. O tom, jak paní schvalovačka žila před rokem 1990 a co dělala, tam nebylo ani slovo! A přitom tahle paní schvalovačka byla i v redakční radě kolínského Kulturního zpravodaje, kam jsem každý měsíc, od roku 1982, psala dvě stránky o kolínském divadle a zpovídala nejenom herce, ale i ostatní divadelní profese.

Od ledna 1988 jsem každému zpovídanému dávala otázku, co by přál našemu divadlu ke 40. výročí profesionální scény. Všichni odpovídali, že by mu konečně přáli změnu ve vedení a všem nám bylo jasné, že nemyslíme změnu pouze ve vedení divadla.

V září 1988 si kolíňáci mohli přečíst rozhovor s hercem Miroslavem Vlčkem. Vzpomínal v něm na režiséra a ředitele divadla, Karla Lhotu, který v roce 1969 nastudoval v kolínském divadle hru, Máme tady husary. Hrála se před vyprodaným hledištěm čtyřikrát, v pátek, v sobotu, v neděli odpoledne pro důchodce a večer. Pak byla zakázaná. Karel Lhota dostal z kolínského divadla výpověď a ve Středočeském kraji měl zákaz činnosti. Rok rozvážel v bílém plášti chlebíčky po kolínských obchodech a po roce dostal azyl jako režisér v divadle v Mostě. Jeho žena, herečka Vlasta Mlynářová, dostala z kolínského divadla také výpověď a odešla za ním do Mostu, kde několik let napovídala.

„Karel Lhota byl nejlepší režisér a nejlepší ředitel, jakého jsem kdy v kolínském divadle zažil,“ řekl na závěr rozhovoru pro kolínský Kulturní zpravodaj v září 1988, Miroslav Vlček a já jsem za pár dnů, na redakční radě, byla paní schvalovačkou z Kulturního zpravodaje vykopnutá.

„S tvojí prací nejsme spokojení. Od října budeš mít jenom jednu stránku,“ oznámila mi paní schvalovačka + vykopávačka.

„A co kdybych od října skončila,“ odpověděla jsem a paní schvalovačka + vykopávačka, spokojeně přikývla.

„To bude nejlepší.“

Členové redakční rady přikyvovali také, já se zvedla a odešla jsem.

Když jsem paní schvalovačku + vykopávačku uviděla v březnu 2018 na panelu na Karlově náměstí v Kolíně, napsala jsem blog, Alzheimerova choroba aneb paměť národa. V letech 2010 – 2022 jsem byla kolínská zastupitelka, a když jsme měli na jaře 2018 schvalovat příspěvek pro Paměť národa, před hlasováním jsem kolegům zastupitelům vysvětlila, že budu hlasovat proti příspěvku, protože podle mě, na panely Paměti národa nepatří schvalovačky + vykopávačky.

A víte, co se stalo na jaře 2025?

Paní schvalovačka + vykopávačka dostala Cenu města Kolína.

P.S. Na rozdíl od paní schvalovačky + vykopávačky, jsem paměť o své minulosti neztratila. Jako důkaz si můžete přečíst můj blog z března 2011, „Sem bejvalá komouška, tak si do mě poďte kopnout,“ nebo mojí knihu, vydanou v roce 2013, „Když světlo projde špínou, zůstane čisté.“