Paní Fuchsová, potřebovala bych poradit...

... jak říct svému manželovi, aby šel do ...! To mi řekla ráno paní, o něco mladší než já, pejskařka, se kterou jsme se sešly v parku. Naši pejskové se znají, každý si čuchal u svého stromu a paní mi popsala včerejší večeři.

"Společně jíme výjimečně. Přichystala jsem všechno, sedli jsme si ke stolu. Oba jsme měli před sebou minerálku. Vstala jsem a zvedla jsem skleničku, že si přiťukneme.

On: "S vodou se neťuká, to bys mohla vědět."

Já: "V práci si ťukám s vodou se všemi, když se na něco připíjí. Vědí, že nepiju alkohol."

On: "U tebe v práci jsou debilové. Nikdy se neťuká s vodou. U nás doma se to nikdy nedělalo."

Začali jsme jíst.

On: "Salát je teplej."

Já: "Dala jsem ho z balkonu před chvílí dovnitř, nemá se jíst studený."

On: "Ale tenhle je teplý."

Já mlčela.

On: "Těšil jsem se na studený salát."

Já: "V ledničce mám studený. Přinesu ti ho."

On: "Seď. Já ho sním teplý, i když mi nechutná."

Já mlčela.

On: "Ty řízky mohly bejt slabší."

Já mlčela.

On: "Tady je ten salát už studený."

Já mlčela.

On: "Byl asi teplý od toho řízku."

Já mlčela.

Paní Fuchsová, jiná ženská by ho už dávno poslala do prdele, ale já to neumím. Ale včera mě napadlo, že po takovéhle večeři a po třiceti letech manželství, bych se to už konečně mohla naučit..."