Novoroční předsevzetí

Ty tři mladé ženy se znaly víc jak třicet let. Poznaly se v první třídě a „táhly“ spolu životem stále. Setkávaly se nepravidelně, ale často. Ale jednu pravidelnost dodržovaly. Bylo to setkání začátkem ledna.

Když kavárník postavil Kypré, Všeobjímající a Generálce na stolek vše, co si objednaly, vrátil se za svůj pult a začal spokojeně podřimovat, protože dámy nebyly hlasité a kromě nich v kavárně nikdo nebyl.

"Budu hubnout. To je jediné předsevzetí, které si letos dám,“ řekla Kyprá a kavárnou se rozletěl zoufalý výkřik. Kavárník sebou trhl. Co se děje? Ale dámy mlčely! Asi se mi něco zdálo...

Všeobjímající a Generálka seděly sice mlčky, ale to, co jim letělo hlavami, křičelo a třepotalo se nad stolkem.

"Tak Kyprá nám bude zase hubnout?! Proboha?! Pokolikáté?! To s ní zase nebude žádná řeč. Bude vzteklá, nervózní, jedovatá. Zase nám rozdá celou svoji skříň a až ji hubnutí v únoru přestane bavit a do března nabere všechno, co shodila, bude škemrat, abychom jí ty její „kypré“ hadry vrátily!“

"Mám také jenom jedno předsevzetí,“ přerušila Všeobjímající ticho u stolku. „Musím se konečně opravdu, ale opravdu věnovat Petrovi.“

Kavárník sebou trhl podruhé. Sakra, kdo to křičí, když ty dámy mlčí? Netušil, že tentokrát křičí myšlenky Kypré a Generálky a nad stolkem tak vyděšeně kmitají, že do sebe naráží!

"To je tak blbá, že nepozná, že její Petříček má už dva roky ženskou?! Proč jí to už někdo neřekl,“ skřípěla zuby Generálka.

"To ho bude zase tahat do divadla, ze kterého se on na poslední chvíli omluví, a budu s ní muset jít buď já nebo Generálka,“ zoufala si Kyprá, která byla večer nejradši doma.

"Svátky byly strašné,“ rehabilitovala své předsevzetí Všeobjímající. „Petr si ve dne v noci volal s hlavním technologem, měli ve firmě nějaký problém...“

"Já mám také jenom jedno předsevzetí,“ ozvala se břitce Generálka. „Musím chodit za maminkou každý den! A ne jednou týdně! Musím k ní chodit denně!“

Kavárník sebou trhl potřetí, protože právě teď myšlenky Kypré a Všeobjímající, křičely nad stolkem a křičely!

"To nás zase bude její maminka prosit, abychom jí pomohly, aby ji Generálka denně neotravovala! Bude si nám stěžovat, že má svůj program, své kamarádky, své přátelé! Že nemá náladu poslouchat každý den řeči Generálky, která byla otravná jako malá a jako dospělá je na zabití! A my si zase budeme muset před Generálkou vymýšlet tragédie, které potkaly nás, naši rodinu, našeho psa a jedině ona nám může pomoct...“

Novoroční předsevzetí byla venku. Kyprá, Všeobjímající a Generálka seděly, popíjely kávu a usmívaly se na sebe.

"Tak, to bychom měly,“ řekla Kyprá a už teď se jí dělalo špatně z hladu, kterým bude trpět v příštích dnech.

"Držte mi palce, holky! Tentokrát udělám všechno, aby bylo Petrovi se mnou zase dobře,“ spokojeně předla Všeobjímající.

"Možná bych měla maminku přestěhovat k sobě,“ postavil je do pozoru hlas Generálky. „Byt mám velký. Jsem sama. Budeme spolu šťastné!“

Kavárník sebou škubl počtvrté, protože tentokrát, jako gejzír splašené vody, vylétly nad stolek křičící myšlenky všech tří dam.

Kyprá, Všeobjímající a Generálka volaly v duchu, NE! NE! NE! A všechny tři si v tuto chvíli, daly předsevzetí.

Za rok už mlčet nebudu!

Za rok už konečně řeknu svým kamarádkám pravdu!