Muži se musí chválit

I ženy slyší rády chválu. Ale už si zvykly, že je jejich muži příliš nechválí. Vlastně je nechválí skoro vůbec, a přitom chválu od svých žen slyší rádi!

"Když nechválíš ty mě, nebudu chválit ani já tebe," odsekla Renata svému muži, když si večer postěžoval, že celý den dřel, aby udělal podlahu v kotelně a ona není schopná ho pochválit.

"Až uděláš něco, co si zaslouží pochvalu, pochválím tě," odpověděl naštvaně její muž a zadělal si na týden tiché domácnosti.

Takových příběhů zná každý z nás desítky. Možná stovky. Já vám chci ale vyprávět příběh Bětky, která svého muže chválila přímo programově. Ať udělal sebemenší věc, hned ho chválila. A přitom jí bylo úplně jedno, jestli on bude chválit ji. O svých ženských kvalitách nepochybovala, pracovně byla maximálně spokojená, a když přišla domů, chtěla mít klid. Tak svého Bohouše chválila, a měla doma klid.

Jednou přišla na poradu a tvářila se tak, že její kolegové, kteří se postupně scházeli, okamžitě vycítili, že se stalo něco strašného. Něco katastrofického. Bětku potkala nějaká tragédie!

Když se všichni sešli, a Bětka se tvářila pořád stejně, její nejbližší kolegyně to nevydržela.

"Bětko, co se ti stalo?"

Bětka se nadechla a spustila.

"Včera byl strašný den! Všichni to víte! Od rána se nám sypalo všechno, co se v životě nesypalo! Přišla jsem domů úplně hotová! A Bohouš nikde! Nebyl v kuchyni. Nebyl v obýváku. Nebyl ve svém pokoji. Ale doma byl! Když mi došlo, že je v mém pokoji, kam jsem se zrovna chystala zalézt, málem mě to kleplo. CO dělá v mém pokoji? Vešla jsem tam a co myslíte, že dělal?! Co myslíte, že dělal?!"

Nikdo nevěděl, co Bohouš v Bětčině pokoji dělal, i když každého něco napadlo.

"Je to asi měsíc, přišel ke mně do pokoje a prohlížel akvárium. Chtělo by to nové akvárium, řekl. Tady je trochu prasklé. Také je už pěkně staré...

A já ho pochválila, jak je všímavý. Také jsem si té prasklinky všimla, ale že by se mi kvůli tomu chtělo měnit akvárium? A pak už jsme o akváriu nemluvili. A včera! Včera!"

Bětka sklopila hlavu a bylo vidět, jak těžce sbírá síly, aby kolegům dopověděla tragédii svého včerejšího návratu domů.

"Bohouš koupil nové akvárium. Staré stálo na zemi, v něm deset centimetrů vody, kde plavalo mých deset rybiček, všude roztahané filtry, návody, nové rostlinky v kýbli, písek, kamínky... Stála jsem ve dveřích a mlčela jsem. Když si všiml, že jsem doma, nadšeně začal ukazoval po mém pokoji na všechen ten bordel, co tam udělal.

"To je překvapení, Bětuško, viď? Máme nové akvárium!"

Bětka se podívala po zasedačce, a pak dlouho mlčela, i když jí muselo být jasné, že všichni čekají na pokračování.

Co udělala?

Pochválila Bohouše tak, jako ho chválí pořád?

Vynadala mu, že jí nic neřekl?

Bouchla dveřmi a odešla?

Bětka si vzdychla, pak se konečně usmála a příběh dopověděla.

"Samozřejmě, že jsem ho pochválila. Pak jsem mu řekla, že je strašně šikovný a určitě si s tím poradí sám a já mu jdu zatím udělat jeho milované bramboráky. Takže Bohouš dělal ještě hodinu akvárium, já dělala hodinu bramboráky, pak jsem juchala nad akváriem, Bohouš juchal nad bramboráky a netušil, že se dneškem jeho život radikálně změní! Přestávám ho chválit! Protože čeho je moc, toho je příliš!"