Moc hezká vzpomínka a bezvadně napsaná.

Vašek

Vašíku, Vašíku, ty mě rozmazluješ!!! Děkuju!

Bezvadný článek.

Děkuju, Milane. Když jsem se rozhodla, že ho napíšu, zavalilo mě kukurovské tsunami. Musela jsem ho nechat odeznít a pak se blog už napsal sám.

Cetla jsem to jednim dechem, krasny blog!!!!! Psany srdcem diky!

Martino, děkuju. Když jsem si teď četla samou chválu od pánů, říkala jsem si, je to tím, že jsem dala do toho blogu srdce. A hned další vzkaz byl od vás! O srdci! Není to krásné! Děkuju moc!

Po přečtení vašeho blogu se cítím, jako kdybych právě dopil skvělou silnou kávu

Ježiši, Viléme?! Děkuju!!! To je nejkrásnější poklona, jakou jsem kdy dostala! Miluju skvělé kávy!!!

Milé, veľmi milé. Ďakujem

...bolo to milé, svieže, ľahko sa to čítalo... také osvieženie, keď je človek celý deň bombardovaný samými negatívnymi správami...držím palce 👍💯

Děkuju, Jáne! Děkuju moc!

Je to tak, kouzlo osobnosti paní nápovědy ze Smeček zapůsobilo i na - jinak suverenního - Juraje. A tak je to správné!

Dimírku, děkuju. Ale myslím, že Juraj ze mě cítil bezmeznou úctu ke všem hercům, nejenom k němu. A ta úcta je ve mně od května 1968, kdy jsem přišla do kolínského divadla jako uklízečka a šatnářka, abych si dva roky počkala, až paní nápověda půjde do důchodu a nastoupila za ni. A vyšlo to.

Teď jsi mi připomněla, když jsem na jednom představení seděl vedle Tebe, myslím v Těšíně. Karma jako hrom.

Broni?! Máš pravdu! Byli jsme i na festivalu v Ostravě. Děkuju ti!

V Německu po tom vyučeném automechanikovi ženy šílely...

Nejspíš po miniseriálu Via mala z roku 1985, který nám soudruzi nedopřáli, ale na polské televizi byl tenkrát k vidění.