Já jsem ve vlaku noviny nečítával, vždycky knížku. Ale jedl jsem v něm vždycky. Jezdívali jsme z Prahy k příbuzným do Bratislavy, tehdy to byla cca osmihodinová záležitost, takže mamka vždycky nasmažila řízky, k tomu chleba a kyselá okurka a servírovat v kupé se začalo bezprostředně poté, co rychlík opustil Prahu a dřív, než dorazil do Vašeho Kolína.

Pavle, kdysi jsem někde četla, že v sobě máme zakódováno, že na cestování musíme mít zásoby jídla a pití, a čím dřív se všechno sní, tím lépe, protože nikdo neví, co ho na cestě potká. Takže sám vidíte, že by vaše rodina svým způsobem cestování, naše předky potěšila. Děkuju za krásnou, řízkami vonící vzpomínku!

Teď vím, Ireno, co bych dělal ve vlaku, kdybych vlakem jezdil, Já rád autem a tam to k mé teď lítosti za volantem během jízdy, jako ve vlaku bohužel nejde. POvedený víkend přeji všem Fuchsům i čtyřnožci Baxíkovi!

Kdybys, Horste můj milej, nějakým zázrakem jel "mým" vlakem a potkali bychom se, měl bys ode mě zaručenou a vynikající svačinku, pečlivě zabalenou v alobalu a s ubrouskem. Svačinku, která nedrobí, s obalem, který nešustí a s denním tiskem, který pobaví!