Koho nebudeš volit?

Zajímavé je, že ten, kdo je zvědavý na to, koho budu volit, se mě nikdy nezeptá: Koho NEBUDEŠ volit? Nikdy. Otázka před volbami vždy zněla a zní stále: Koho BUDEŠ volit?

Koho tedy nebudu volit?

Nevím jak vy, ale já si všechno, co se stane kolem mě, myslím tím všechno "státotvorného", převádím na rodinu, a ono to má vždycky hlavu i patu, ať jsou to mezinárodní smlouvy, nové zákony, soudy, vyhlášky, debaty v parlamentu či v senátu a vše další, co se v naší zemi děje. Je toho sice moc a vzbuzuje to někdy pocit, že se nás tohle všechno snad ani nemůže týkat - ale týká. Týká se nás všechno, co se v této zemi děje, stejně jako všechno, co se stane v naší rodině, byť vzdálenější, se nás týká také.

Jestliže nás nějaký příbuzný připravil podvodem o dům nebo o úspory, nebudu přece tak hloupá, abych se o náš nový dům či úspory, nechala tímhle podvodníkem připravit ještě jednou.

Jestliže někdo z příbuzných sliboval a my mu uvěřili, protože jeho sliby vypadaly úžasně a věrohodně, a my se nechali zlákat a do jeho slibů investovali svou důvěru, svůj čas, své plány, někdy i své peníze, aby se po čase ukázalo, že to od něho byly jenom lživé sliby a skutek utek, podruhé mu už přece věřit nebudeme a do rodiny si ho nepustíme.

Jestliže někdo z příbuzných dopustí, aby jiný příbuzný kradl, měl by potom rozkradenou "ďouru" zaplácnout ze svého. No jo, ale co když to, co ten koumák ukradl, chybí hodně, opravdu hodně? Co když po nás ten příbuzný, který rozkrádání dopustil, chce, abychom rozkradenou "ďouru" zaplácli ze svého? Těžko se dá dělat něco jiného, než ji zaplácnout, protože jinak by se zvětšovala a sami víte, co dokáže ďoura, která se včas nezaplácne. Tak ji, neradi, zaplácneme, ale příště si na oba příbuzné dáme pozor. Na toho, co dopustil, aby se kradlo, i na toho, co kradl. A určitě jim nebudeme věřit.

A co přiženění násilníci a alkoholíci, kteří jsou schopní rodinu rozeštvat a zničit? Co přivdané semetriky a uzurpátorky, které se nestarají o rodinu, ale na prvním místě jsou jenom ony, ony a ony? Jsou poučením pro nás všechny, abychom si příště dali větší pozor, koho do rodiny přivedeme. 

Jestliže někdo krade a lže - a jeho skutky to dokazují - každý z rodiny by ho měl hnát ode dveří ještě dřív, než takový člověk zvedne ruku ke zvonku.

Rodina by měla držet při sobě a hlídat si, aby jí nikdo takový neublížil. Rodina by si měla hlídat svou čest a všichni členové rodiny by měli být hrdí, že patří do rodiny, kde se čest střeží!

Je samozřejmě radost, když se rodina může rozrůst o novou rodinu, kde svou čest střeží podobně. A jestliže v takové nové rodině jsou lidé, kterých si vážíme, kteří nám jsou sympatičtí, kterým věříme - pak se dveře našeho domu otevřou a rodiny se spojí pro radost, společnou sílu a užitek.

Je lidské se jednou mýlit. Ale podruhé bychom se zmýlit neměli. A když se to stane, tak by ke třetí zmýlené už dojít nikdy nemělo.

K volbám půjdu. Rozhodování je lehké. Volit budu toho, komu věřím a koho bych s čistým svědomím přivedla do své rodiny.