Když se muži mýlí

Mýlí se často, samozřejmě, stejně jako se často mýlí i ženy. Na tom není nic špatného, zmýlit se. Když se zmýlíme zásadně, měli bychom si to umět přiznat před sebou i před druhými. A třeba se i omluvit.

Když se muž zmýlí ve věci, o které chci psát, nastane ticho. Na jeho zmýlení není co říct. Je to stejné jako v lese, když spadne strom. Když se poskládá na zem, nastane moment, kdy zmlkne celý les a je slyšet ticho.

Stejné ticho nastane v rodině, když se muž zmýlí ve věci, o které chci psát. Strom leží na zemi, už nikdy nebude stát rovně a muž se zmýlí ve věci, o které chci psát.

Většinou se v této věci mýlí muži velice, ale velice zaneprázdnění. Vykonávají důležité funkce, které je odvádí z domova. Mají náročné povolání, které milují a věnují mu všechen čas. Jsou to vrcholoví sportovci a vrcholový sport se nedělá doma na zahradě.

Ale v této věci se mohou mýlit i dálkoví řidiči, mořeplavci, montéři, muži, pro které se staly služební cesty druhým domovem.

 Všichni muži, kteří se mýlí ve věci, o které chci psát, ve své rodině chybí. Ale nechybí v ní tak moc, jak si oni myslí. Rodina, kde chybí muž, si totiž na jeho nepřítomnost brzy zvykne. Vytvoří si svoji strukturu, která funguje v době, kdy muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, doma není. Jakmile muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, doma na chvíli je, vytvořená struktura se hbitě přizpůsobí jeho přítomnosti, stáhne se do pozadí a nedočkavě čeká, až muž zase z domova odejde. A jakmile je pryč, vytvořená struktura opět začne fungovat.

Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, nepostřehne, že se v jeho rodině něco změnilo. Nepozná, že tam funguje jiná struktura a funguje výborně a bez něho, a už vůbec mu nedojde, že se něco při jeho občasném návratu přizpůsobuje jeho přítomnosti. Jak by to muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, mohl poznat, když doma skoro není? Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, zná jenom tu strukturu, která ho doma obklopí, když se tam po delší době vrátí.

„Děti, tatínek přijel! Pojďte ho přivítat!“

Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, se často o této věci zmíní veřejně, v novinách, v televizi, v rozhlase. Zmíní se o ní a v jeho rodině nastane ticho. A teď, protože se blížím ke konci, už mohu napsat, že nastane ticho zděšené.

Takže tento muž oznámí veřejně (nebo v kruhu rodiny), že končí s funkcemi, končí se sportem, končí s cestováním atd. atd., a bude se konečně věnovat své rodině. Bude se věnovat své manželce, kterou zanedbával. Všechno jí vynahradím, řekne tento muž veřejně. Budu mít čas na své děti, které jsem neviděl růst. I jim všechno vynahradím, řekne veřejně.

A mýlí se (a je jedno, jestli veřejně nebo na rodinném setkání) a v jeho rodině nastane zděšené ticho.

Proboha?! Ne!

Proboha?! Proč?

Proboha?! A máme po klidu...