Kam to koukáš, Jaroušku?

Funkcionalistická stavba parní elektrárny z let 1929-1932 od arch. Jaroslava Fragnera, byla v Kolíně vybudována na místě bývalého cukrovaru. Architektonicky mimořádná technická stavba, představovala ve své době evropskou špičku.

Není divu, že se město Kolín v uplynulých letech rozhodlo, odkoupit bustu Jaroslava Fragnera od akademického sochaře Stanislava Hanzíka (1931 – 2021).

V letech 2010 – 2022 jsem byla kolínská zastupitelka a vzpomínám si, že se říkalo, že busta bude na takovém místě, aby Jaroslav Fragner z levého břehu Labe, kde je i budova radnice a knihovna, koukal přes Labe na „svou“ elektrárnu. Místo bylo jasné od začátku. Vedle knihovny, nad řekou Labem, je mezi panelákovými domy s pečovatelskou službou náměstíčko, odkud je krásně vidět na Labe i na Fragnerovu elektrárnu.

A tak se po několika letech náročných úprav, v pondělí 20. července 2026, slavnostně otevřela nádherně upravená zahrada za Městskou knihovnou, upravené náměstíčko, se zahradou propojené a zlatým hřebem této slavnosti bylo i odkrytí busty architekta Jaroslava Fragnera, umístěné na vysokém podstavci v místě, odkud se Jaroušek bude dívat na svoji elektrárnu a bude ji mít doslova jako na dlani...

Kousek od stále zakryté busty se usadily na lavičky seniorky z domů kolem nás a komentovaly dění kolem sebe včetně toho, že se navzájem upozorňovaly, kdo je kdo.

Po projevu starosty, který svým perfektním přednesem náměstíčko opanoval, přišli na řadu další řečníci, se kterými byly seniorky hrubě nespokojené.

„Proč mu nedají mikrofon?!“

„Není slyšet!“

„To nikoho nenapadlo, že bude potřeba mikrofon?!“

„Nahlas!“

Měly pravdu. Opravdu nebylo slyšet skoro nic a určitě to byla škoda, protože se mluvilo o novém prostoru u knihovny, o úpravách náměstíčka a o bustě, což stálo nejenom hodně úsilí, ale i peněz, nicméně to stálo za to a tenhle nádherný prostor kousek od náměstí, se zaslouženě zařadil mezi VIP kolínských zajímavostí.

Po projevech, které nebylo slyšet, došlo na slavnostní odkrytí busty architekta Jaroslava Fragnera. Přestřihly a odmotaly se všechny provázky, kterými byl igelit kolem busty pevně přivázaný, nakonec se stáhl i igelit, a pak jsme my všichni, kteří jsme stáli kolem, uviděli, že architekt Jaroslav Fragner nekouká na svoji elektrárnu, ale upřeně si prohlíží panelák, několik metrů před sebou.

A moje seniorky nezklamaly ani tentokrát!

„Máňo,“ ozvala se ta nejupovídanější. „Podívej! Kouká ti přímo do vokna!“