Jsem jen obyčejný muž

Určitě tuhle písničku Petra Spáleného znáte. Nevěř tomu, že jsem výjimečný, že krásným dámám jsem nebezpečný, vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčný, jsem jen obyčejný muž.

Když v pátek přestala jít na chalupě elektrika, zavolala jsem sousedovi, jestli svítí, když mi řekl, že mu nejde také, zavolala jsem dceři, aby mi na internetu zjistila, jestli u nás v kraji není nějaká výluka, protože patřím k trilobitům, kteří záměrně nemají v mobilu internet.

Rozesmála se.

„Mami, nám taky nejde! Praha je bez proudu. Metro nejezdí, tramvaje stojí, jak budu vědět víc, zavolám ti!“

Pánové, na něco se vás zeptám, můžu?

Volala vám vaše manželka, přítelkyně, kamarádka, maminka, babička, sousedka, že nejde elektrika a jestli nevypadly pojistky?

Z důvěryhodných zdrojů vím, že vám volaly. Ne všechny, ale volalo jich hodně. A kdyby to byly pojistky, počkaly by, až byste přišli, protože my ženy přece nemusíme vědět, kde pojistky jsou, mám pravdu? To jsme prostě my, současné ženy, tváříme se, že všechno zvládneme a pak přestane jít elektrika a jsme v... ve tmě.

Prosím? Jasně, pánové, můžete se mě taky zeptat. Na co chcete.

Ptáte se, kde byl pan Fuchs?

Celou dobu sekal trávu. Přece ho nebudu kvůli tomuhle rušit?!

Stejně by mi řekl, zavolej sousedovi, jestli svítí.