Je nebezpečné být upřímný, nejsi-li zároveň také hloupý. G. B. Shaw

Mám zvláštní cit pro mluvené slovo. Někdy se z rozhlasového a televizního projevu ženských a mužských hlasů klepu odporem. Kdybych byla na mluvené slovo stejně alergická, jako jsem na kočičí srst, dusím se, kýchám a mám rýmu každý den. Slyším neupřímnost. Faleš. Závist. Zlobu. Mstivost. Nesnáším afekt. Sladké řečičky mi jsou odporné!

„Milá paní Nováčková, to je od vás opravdu roztomilé, že jste mě tak krásně pochválila, děkuju vám strašně moc, nesmírně si toho vážím, opravdu! A vaše přáníčko k dnešnímu nádhernému dni, určitě zahřálo na srdíčku i všechny lidičky, kteří nás právě teď poslouchají! Jste určitě pro své okolí rozzářené sluníčko, že mám pravdu, viďte?“

Uf! Představím si dotyčnou moderátorku, jak si po vysílání zapálí cigaretu, hodí nohy na stůl a řekne kolegovi zvukařovi, ty vole, to byla dneska zase šichta...

Nedávno jsem jeden rozhlasový pořad přežila jen taktak nezraněná! Když jsem totiž uslyšela sykavky moderátora, upadl mi nůž, kterým jsem právě krájela maso, a zasekl se do koberce, těsně vedle mého nártu po obrně. Kdyby ho propíchl, jdu na vozejk!

Ssssss! Ssssss! A znovu! A furt! Sakra, kdo to je?! Proč mu to někdo neřekne? Proč si nenechá opravit zuby nebo nevymění zubní protézu?

Protože jsem věděla, že v jeho pořadu byl před časem můj kolega, hned jsem se ho zeptala esemeskou, co to právě teď poslouchám za šišlu? Odpověděl mi hned a vychválil ho do výše kolínského elektrárenského komínu. Odepsala jsem mu, že zásluhy tomu pánovi neberu, ale já, jako rozhlasový posluchač, trpím. A proč bych měla, proboha, trpět při poslouchání rozhlasu?

A nedávno opět rozhlas. Pustili písničku, a já, bez nože v ruce, jsem se pro změnu „osypala“. Kdo to je? Co je to za herečku, která se na stará kolena pokouší zpívat? Že je to starší herečka, o tom jsem totiž byla přesvědčená. Zpívaný text prožívala dokonale, napojila jsem se na ni okamžitě, a kdyby nebylo té „maličkosti“, která mi vadila, písničku bych si užívala. Ale to nešlo, protože ona „maličkost“ byla ve špatné výslovnosti. Nejsem odborník, nejsem muzikální, jsem absolutní hudební primitiv, ale poznám nedokonalou výslovnost. A tu tahle zpívající, starší herečka měla! Když skončila, čekala jsem, až přeslazená moderátorka řekne její jméno. Řekla. Řekla i to, že píseň byla ze zpěvaččina posledního úspěšného alba. No... Že jsem nepoznala tuhle zpěvačku, kterou miluju celý svůj život, a že jsem si ji ještě k tomu spletla s herečkou, která se na stará kolena pokouší zpívat, mě smutně překvapilo. Nicméně, slyšela jsem dobře.

A podobný pocit mám i z jedné Super Star.  Prostě slyším, jak si šlape na jazyk…

Ale jinak jsem docela spokojená, hloupá ženská.