Jaká by to hanba byla, kdyby žena muže bila…

… jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal. Žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, jaká by to hanba byla, kdyby se jí dal.

 Když jsem se rozhodla napsat blog o svém kamarádovi, kterého jeho žena bije, napadlo mě, že začnu touhle lidovou písničkou, kterou jsem měla ráda jako -náctiletá.

Vůbec jsem si tehdy neuvědomovala její začátek, který nezvratně diskriminuje týrané muže a dává je každým svým slovem do těžké klatby, protože nikdy, nikdy nebudou smět říct, že je jejich žena bije. Jak by mohli, když přece všichni vědí, že by byla hanba, kdyby se jí dal… Ne, začátek téhle písničky jsem si nezpívala, milovala jsem její pokračování.

Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou pěkně pomalu, nejedla jsem, nepila jsem od pondělka, nemám na tě náladu.

Tenhle text mi přišel koncem šedesátých let minulého století strašně erotický. Prohlížela jsem si svůj štíhlý pas a těšila se, až ho bude ten, koho jsem právě milovala, objímat.

A samozřejmě, že jsem skoro nejedla, přesně jako holčina v písničce. Nevím sice, proč nejedla ona, možná, že neměla co, nebo jí nebylo dobře, proto ho předem varuje, že na něj nemá náladu. Možná. Já měla co jíst a bylo mi dobře, a stejně jsem nejedla, protože jsem chtěla, aby koukal, jak jsem tenká…

Možná že slova téhle lidové písničky složila žena, která svého muže bila. A bila ho proto, že milovala kapelníka místní dechovky, který na ta slova složil muziku a při příštím bále zahrál písničku, a jenom tihle tři, ta žena, její manžel a milenec, věděli, o čem je. Ale možná, že…

Ale ne, o téhle písničce psát nechci. Chci psát o týraných mužích.

Na mých webových stránkách mám rubriku, Když se řekne týrané ženy http://www.kdyz.cz/tyrane-zeny , ale klidně by tam mohlo být, Když se řekne týraní muži. Protože podle toho, co mi vyprávěl ten můj kamarád, tak se ta jeho čůza chová úplně stejně jako muži, co týrají své ženy.

Ponižuje ho, nadává mu, buzeruje ho, hádá se s ním kvůli maličkostem, ječí na něj, mlátí ho do rukou, do zad, občas ho kopne - a to vše před dětmi. 

Znám se s ním asi deset let. Přivál mi ho osud a stali se z nás přátelé. Fyzicky se, bohužel, nepřitahujeme, takže jsme fakt „jenom“ přátelé.

Když mi o ní vyprávěl, dost často jsem se neudržela a reagovala jsem tak, jak by žena reagovat neměla.

„Proč jsi jí jednu nefláknul? Dala bych jí takovou facku, až by si sedla…“

„To ne. Přece nebudu bít ženskou…“

Za nějaký čas se mi mezi řeči přiznal, že ho při hádkách mlátí a ukázal mi modřiny na ruce.

„A kope mě do nohou, tam mám taky modřiny, ale ty ti ukazovat nebudu…“

No jasně, bodejť bys mi je ukázal, pomyslela jsem si. Přece se fyzicky nepřitahujeme. Škoda, mohla jsem vidět modřiny, sáhla bych si na ně a…

 Bílý kruh bezpečí http://www.bkb.cz/index.php  poskytuje pomoc i týraným mužům. Dočetla jsem se na jeho webových stránkách, že mužských obětí domácího teroru je ve skutečnosti mnohem víc, než se uvádí ve statistikách. Prý urážky, ponižování, zesměšňování, vydírání a napadení zažil každý třetí český muž. Ale přesná čísla nejsou známá i proto, že odbornou pomoc vyhledá pouze malé procento mužských obětí. Zbytek řeší tyto problémy odchodem z domova, alkoholem nebo drogami.   

Možná by vám, týraným mužům, pomohla kniha, Domácí násilí - Násilí na mužích a seniorech, autorů Jiřího Buriánka, Jiřího Kovaříka, Petry Zimmelové a Renaty Švestkové. Všimněte si, je to půl na půl! Dva muži, dvě ženy. Doufám, že muži mají v této knize větší prostor. Přiznám se totiž, že být týraným mužem, ženy bych o pomoc prosit nešla. Měla bych pocit, že si jdu stěžovat na lvici mezi lvice. To bych fakt šla radši na ulici...

Zadala jsem si na netu: Kdo pomůže týranému muži? A neobjevila se mi žádná rada.

Sakra, chlapi, tak něco pro sebe vymyslete! Vy, co jste našli sílu osvobodit se, sdružte se, a pomozte i dalším! Chlap se přece vždycky radši svěří chlapovi. A v tomhle případě obzvlášť. Přece si chlap nepůjde stěžovat ženské, že ho jeho žena bije... To prostě neudělá.

Když jsem nic na netu neobjevila, snažila jsem se tomu mýmu kamarádovi (mimochodem, není to žádná bačkora! Byl i na zahraniční misi!) pomoct sama. Poradila jsem mu několik způsobů, jak by mohl tu svoji čůzu sprovodit ze světa. Zbytečně. Mohlo mě napadnout, že když jí nedokáže dát facku, nedokáže ji ani zlikvidovat. A že to byly dobré nápady, to vám tedy řeknu!

Tak jsem mu včera poradila, aby ji usouložil k smrti.

Prý se o to o víkendu pokusí. Tak uvidíme…