Jak přežít třicet let nepodmíněně

Když se vás někdo zeptá na délku trvání vašeho manželství, co řeknete? Jsem s ním (s ní) třicet let nebo jsme spolu třicet let? Cítíte ten rozdíl?

Než se dáte do čtení, odpovězte si na otázku v úvodu. Co řeknete? A je jedno, kolik let spolu jste. Použila jsem třicet, protože moje manželství už vyběhlo ke čtyřiceti letům. Třicet let nepodmíněně je dost, proto si myslím, že mohu psát o tom, jak spokojeně přežít v manželství.

Takže - nemusím mít pravdu, když si myslím, že ti, co řeknou „jsme spolu“, jsou v manželství šťastnější. Zkusím tedy něco jiného.

"Dámy, těšíte se domů," zeptala jsem se svých tří vdaných známých. Dvě protáhly obličej, jediná Eliška se rozzářila.

„Strašně! Nedávno jsem si nechala spravit starou singerovku po babičce a začala jsem šít! Přesazuju kytky! Večer si zalezu do křesla pod lampu a čtu si...“ Koukaly jsme na ni závistivě do té doby, než si smutně vzdychla. „Hrozím se toho, až Olda přestane jezdit na montáže...“

Když vám muž oznámí, že někam na pár dnů jede, začnete se těšit, jak si to užijete a co všechno uděláte, protože se bez něho budete ve vašem bytě cítit svobodná a spokojená? Oddychnete si, když přijdete domů a zjistíte, že on ještě není doma?

Nejste sama!

Pokud vás přítomnost vašeho muže rozčiluje, omezuje, pokud se musíte hodně ovládat, protože jinak byste po něm pořád vyjížděla, ale hlavně, pokud se přestanete těšit domů, chce to změnu.

Nemyslím změnu muže - ten není pro váš pocit štěstí důležitý. Chce to změnu ve vašem životě. Je to váš život a vy máte přinejmenším právo na to, abyste se těšila domů. Ze zkušenosti vím, že žena, která je spokojená v zaměstnání, snáší doma mužovu přítomnost daleko lépe. Pokud tedy nejste spokojená v zaměstnání, jděte jinam, krize nekrize, a brzy uvidíte, že se zase budete domů těšit, i když muž zůstal stejný.

Další rada se týká bytu, do kterého se netěšíte možná proto, že tam nemáte svůj pokoj nebo aspoň kout. Nebojte se byt radikálně předělat, nebo si aspoň - pokud jsou už děti z domu -, zaberte jejich pokoj. A když děti doma jsou, vypřáhněte ze své každodennosti! Nepotřebují vás mít pořád za zády, nemusíte denně vařit, uklízet, a z hromady nevyžehleného prádla zcela určitě nezačne válka mezi kontinenty! Naopak, stane se zázrak!

Nevyžehlená hromada se bude den po dni zmenšovat, protože si z ní rodina bude vytahovat věci, které potřebuje, dlaněmi je vyrovná a do týdne budete mít vyžehleno, aniž byste vzala žehličku do ruky!

Zkuste břišní tanec. Hodiny zpěvu. Jděte do kina. Do divadla. Projděte se bez nákupní tašky. Vyjděte aspoň jednou týdně ze stereotypu každodenních návratů domů a zjistíte, že návrat v jinou hodinu, po prožití čehokoli, co pro vás bude výjimečné, je daleko příjemnější a snesitelnější.

Hlavně se po návratu chovejte tak, jako byste přišla v každodenní hodinu. Zakažte si, hlásit hned ve dveřích, kde jste byla. Počkejte, dokud se vás muž nezeptá, a pokud se nezeptá, mlčte dál a udělejte si stejnou radost hned následující den! To by bylo, aby se někdy nezeptal...

Pokud muž doma není, nevolejte mu, kde je, převlékněte se do něčeho jiného, než co na sebe navlékáte poslední dva tři roky, umyjte si hlavu, ukliďte si svoji skříň, jděte na internet, dělejte cokoli, jenom nestůjte u sporáku, až se vrátí!

Nemyslete si, i jemu jde vaše každodennost na nervy! Muži to ale nedokáží pojmenovat jako my. Jim se prostě nechce domů. Jdou na pivo. Nebo za kamarády. Nebo k rodičům. Nebo zůstávají v práci. Muži mají hodně svých nebo.

Takže je to na vás. Když je budete překvapovat, když zničíte každodennost, která vám jde tak na nervy, že se netěšíte domů, bude dobře vám i jim. A pokud domů nebudou chodit ani potom, může vám to být šumafuk, protože vy se těšit domů budete!

Povězte mi, pánové, kteří si teď klepete na čelo, myslíte si, že je vaše žena ráda, když někam na pár dnů odjedete? Zkuste se jí zeptat, ale nemůžu vám zaručit, že její odpověď bude pravdivá. Takovému cholerikovi se těžko říká, zlato, kdybys odjel na rok třeba do Patagonie, nevadilo by mi to! Ale pokud je to u vás jenom trochu v normě, uvidíte, že se vaše otázka a odpověď vaší ženy stanou příjemným zpestřením vaší každodennosti!

A vy, kteří si na čelo neklepete, vy se určitě nemusíte své ženy na nic ptát. Vy víte, že se domů vrací ráda. A já se za to před vámi s úctou skláním…