Jak jsem se stala "disidentem" Dvojky Českého rozhlasu

Tenhle blog jsem mohla napsat kdykoli po 13. březnu 2013. Ale zrál ve mně. Uzrál dneska ráno, chvíli před tím, než mi přišel následující e-mail.

Komu: <[e-mail]>
Datum: 30.06.2013 07:40
Předmět: Pozdrav
Dobrý den milá paní Ireno,

chtěla bych Vám moc a moc poděkovat za vaši poslední knihu, Když světlo projde špínou, zůstane čisté. Bohužel, má jen 396 stran, zhltla jsem ji za dva dny. Při jejím čtení se mi chvílemi vybavovaly téměř navlas stejné vzpomínky, které za těch posledních třicet let už zapadly hluboko pod práh mého vědomí.

Se srdečným pozdravem Vaše věrná čtenářka a moc a moc doufám, že i brzy posluchačka, snad se v tom rozhlase najde alespoň jeden rozumný člověk (a hlavně bez závisti, oni Vám totiž závidí, že Vás máme rádi a strašně rádi Vás všichni posloucháme) a konečně Vás v neděli ráno uslyšíme.

Marcela Š.

Chcete vědět, co se vlastně stalo? Napsala jsem to do své třicáté knihy, Když světlo projde špínou, zůstane čisté, na stranu 328. Cituji:

Před rokem, v březnu 2012, jsem dostala nabídku od jisté veřejnoprávní rozhlasové stanice, na moderování ranního, nedělního pořadu. Nabídka přišla nečekaně a byla pro mě naprosto dokonalá. Samostatný rozhlasový pořad byl totiž můj sen od prvních besed v knihovnách, kdy jsem zjistila, že umím posluchače zaujmout.

„Vás bych chtěl mít doma. Vy se tak krásně posloucháte,“ vysekl mi poklonu po jedné, skoro tříhodinové besedě, jeden čtenář z Karviné a nebyl sám.

Takže jsem nabídku na moderování ranního, nedělního pořadu, nadšeně přijala a o Velikonocích 2012, v neděli, jsem poprvé vysílala. Od pěti hodin, do hodiny osmé. Vysílala jsem rok. Deset ranních pořadů. Po každém vysílání jsem odpovídala na stovky mailů a desítky dopisů. Dva - tři byly negativní. Dva - tři. Co to je?

Toto moderování byla moje velká radost. A hodně práce, samozřejmě. Připravit tři hodiny vysílání není jednoduché, ale příprava se mi vyplatila a kladné reakce posluchačů mi to potvrzovaly.

Jeden problém ale nastal. Mí posluchači, ode mě o generaci starší lidé, kteří žijí na vesnicích, bez internetu, bez možnosti zjistit si termín, kdy bude zase v neděli ráno vysílat „jejich“ Irenka, mi psali dopisy, dávali do nich známky, a prosili o odpověď, kdy budu vysílat.

Tak jsem se pokusila u produkce, termín příštího vysílání zjistit, abych ho mohla posluchačům v neděli ráno oznámit. Podařilo se mi to, a dařilo se mi to až do prosince 2012. Pak jsem už termín z rozhlasových pracovníků nevydolovala, i když jsem dolovala v několika štolách, věřte mi!

Desáté, jubilejní vysílání, jsem měla 10. března 2013. Ještě v pátek jsem se pokoušela získat příští termín, ale nepodařilo se mi to. A tak jsem 10. března 2013, před osmou hodinou, na konci tříhodinového ranního vysílání, odvysílala toto:

„Protože se blíží osmá hodina, moji milí, půjdeme pomalu na závěr. Bohužel vám ani dneska nemůžu říct, kdy se příště uslyšíme. Snažila jsem se to celý týden zjistit, ale v pátek jsem se dozvěděla, že v dubnu nevysílám, a květnový plán nedělního vysílání ještě není hotový. Takže to beru tak, že se uslyšíme - někdy.

A víte, že mi to vadí? A hodně mi to vadí. A nejenom proto, že nemám ráda slovo - někdy. Vadí mi to kvůli vám, kteří mi posíláte obálky se známkou a prosíte mě, abych vám napsala, kdy budu příště vysílat. Vadí mi to kvůli vám, kteří jste mi během roku, co moderuju, poslali tisíce mailů a stovky dopisů. Vadí mi to kvůli vám, kteří mi telefonujete, jezdíte za mnou do Kolína, chodíte na mé besedy po celé republice, a je vás čím dál víc.

Prostě mi kvůli vám, posluchačkám a posluchačům, vadí, že vám opět nemohu na konci tohoto vysílání, říct tři obyčejná slova. Příště se usly­šíme. A datum, kdy se uslyšíme. Bohužel, musím vám teď opět říct, uslyšíme se - někdy. A řeknu vám, že mi to přijde vůči vám, moji milí, velmi neuctivé. Věrným posluchačům se neříká, uslyšíme se „někdy“! Nelíbí se mi to. A když se nám něco nelíbí, když se nám něco moc nelíbí, tak bychom to měli říct. Vždycky a všude. Neměli bychom se bát a měli bychom se ozvat. To bychom měli dělat všichni, když jsme přesvědčení, že máme pravdu.

Takže, moje milé posluchačky, moji milí posluchači, já jsem vám právě teď, při svém desátém, jubilejním vysílání, řekla, co mi vadí, a jsem ráda, že jsem to řekla, a jsem připravená na to, že se už možná na této stanici neuslyšíme…“

Moji milí čtenáři, i vy, moji milí posluchači, chcete znát výsledek této mé kritiky? 13. 3. 2013 jsem dostala z této rozhlasové stanice mail, ve kterém mi bylo oznámeno, že do doby, než se vyhodnotí, zda jsem nepoužívala ve svém vysílání skrytou reklamu, se mnou tato rozhlasová stanice přerušuje spolupráci. A také je prý zaskočil můj útok na tuto rozhlasovou stanici.

Můj synovec, Erik Tvrdík, okomentoval tuto situaci takto: Ireno, ty seš disident.

Jsem ale optimistický disident! A proto stále doufám, že mě moji posluchači zase brzy uslyší! Na slyšenou, moji milí!

Konec citace z knihy. 

22. dubna 2013 jsem poslala e-mail Mgr. Jaromíru Ostrému, šéfredaktoru ČRo 2, který mi 13. 3. 2013 napsal, že musí vyhodnotit, zda jsem nepoužívala skrytou reklamu, a že ho zaskočil můj útok.

Kromě jiného jsem mu napsala toto: 

Jaromíre, píšeš, že se mnou přerušuješ spolupráci na dobu, než zjistíš, zda se jednalo o skrytou reklamu. Mohl bys mi, prosím tě, říct, co jsi zjistil? Ráda bych věděla, co mám psát posluchačům, kteří mi furt píší a ptají se, kdy budu mít další Dobré ráno, a také bych to ráda věděla kvůli sobě - zatím jsem se ještě "neodstřihla". Vysílala jsem Dobrá rána ráda a zajímalo by mě, zda s nimi mám počítat i nadále. Děkuju ti za odpověď. Přeju ti příjemný večer. Irena

Dodnes jsem odpověď nedostala. A tak jsem napsala tento blog, abych ty, kteří mi napíší a budou se ptát, proč už nevysílám, a kdy mě zase uslyší, poslala sem, na tyto stránky. 

A na závěr ještě jeden e-mail. Přišel také dneska:

Komu: "[e-mail]" <[e-mail]>
> Datum: 30.06.2013 14:07
> Předmět: Radio 2

Milá paní Ireno,
čekám každou neděli na pěkné dobré ráno, že Vás konečně uslyším, ale doufám, jak je vidno, marně. Co se to děje? Je potřeba tento pořad prosvětlit a jednotlivé protagonisty střídat. K nesporným zásluhám všech pánů, které jsem dnes slyšela, Vám musím sdělit svůj názor. Musím se u toho usmívat: p. Novotného jsem od
Vašeho posledního vysílání, v neděli 10. března, slyšela určitě 3 krát, jeho svatí muži a zároveň hosté v programu po telefonu slyším v každém programu. Jako třešničku na dortu považuji volání moralistovi do Modřan, to se kácím, život je úplně o něčem jiném. Takové romantické začátky, které slyším, např. sluníčko začíná svítit na dešťovou kapku na okně v Modřanech, a ta hraje všemi barvami .... atd. To jsem psala v 15ti letech do svého románu, nikdy jsem ho nedokončila, musela to být hrozná blbost, ale ta romantika tam byla.

Další protagonista, p. A. Strejček na mě působí jako národní kazatel, a úžasného J. A. Komenského, by mně málem znechutil. Teď mně napadá, dlouho jsem neslyšela p. Dr. Václava Větvičku, a jeho bezva povídání se širokým záběrem.

Paní Ireno, co s tím uděláme? Kdy uslyším to Vaše: moji milí posluchači? Moje kolegyně z práce p. Evička
také marně čeká v neděli u rádia, pozdravuje Vás a také se ptá KDY ?

Že Vám, paní Ireno, chci a musím napsat svůj dojem o nedělním pořadu, zraje ve mně již pár týdnů, a
dnes to konečně uskutečňuji.

Myslím na Vaše poslední vystoupení v rozhlase, řekla jste: nebojte se říci pravdu, když jste o ní
přesvědčeni. Byla jsem okouzlena a dostala jsem odvahu něco udělat, na naší schůzi vlastníků bytových jednotek, jsem upozornila na chybný postup našeho výboru, a členové výboru mně přestali zdravit. :-) Není to podobné? Obsah práce jiný, ale jinak to vidím velmi podobně.

Je to trochu delší psaní, ale snad to zdoláte, nemohla jsem jinak. Moc Vás zdravím a přeji vše nej nej nej v každé Vaší činnosti. Občas si Vám dovolím napsat své dojmy, nemohu jinak. Vaše posluchačka Milada Č.

http://www.rozhlas.cz/strednicechy/aktualne/_zprava/vychazi-tricata-kniha-ireny-fuchsove--1225309

http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1

P. S.

Sice nevysílám, ale zase jsem konečně dopsala a vydala svoji třicátou knihu:

http://www.kdyz.cz/irena-fuchsova

http://kolinsky.denik.cz/kultura_region/fuchsova-kdybych-po-tricate-knize-uz-nic-nevydala-jsem-spokojena-20130705.html