Inez Tuschnerová, orel, který dolétal

"DNES V 19.15. ZEMŘELA INEZKA. HANA." Tuhle esemesku mi večer poslala Hana Langová z Brna, přítelkyně Inez, Hana, která Inez ve všem pomáhala a byla jí nejblíž.

http://brnensky.denik.cz/kultura_region/kostymy-inez-tuschnerove-ozivaji-na-vystave-20120627.html

https://www.google.cz/search?q=Inez+Tuschnerov%C3%A1+v%C3%BDtvarnice&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwiNr_SStKLJAhVCVxQKHT4QAacQsAQILg&biw=1349&bih=634

Tento fejeton jsem napsala 13. 5. 2010.

Inez

V létě v roce 2006 jsem uviděla v klimkovických lázních extravagantní, asi sedmdesátiletou dámu a na dálku jsem poznala, že je od divadla. Během pěti minut jsem zjistila, kdo to je a za deset minut jsem už u ní stála. Padly jsme si okamžitě do oka.

Víte, za celý rok mám sice divadla až nad hlavu, nicméně když se o dovolené sejdu s někým od divadla, mám radost jako malé dítě.

Extravagantní dáma byla akademická malířka Inez Tuschnerová, držitelka Ceny města Brna za rok 2003, žačka Oskara Kokoschky, přítelkyně Milana Kundery, výtvarnice divadelních kostýmů, která u divadla prožila padesát let a také vyučovala na JAMU dějiny kostymérství, a mezi její žáky patřili například Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Bartoška a Jana Švandová...

... Inez žije posledních několik let v Domově pro seniory v Brně, protože nemá nikoho, kdo by se o ni postaral. Nemá už vůbec žádné příbuzné. Nikdy se nevdala a děti neměla. Když jsem se jí jednou ptala, proč zůstala sama, odpověděla mi s grácií sobě vlastní.

"Víš, Irenko moje drahá, já jsem se vždycky líbila mužům, a nechtěla jsem být svému manželovi nevěrná…“

I když má mnoho přátel, kteří ji v Domově navštěvují, stejně jako ji navštěvují její bývalí studenti, myslím si, že přátelství se mnou jí dělá radost a ta radost je oboustranná.

V únoru 2010 měla v Domově výstavu; většinu vystavovaných obrazů namalovala právě tady; a pozvala mě na vernisáž, kde bylo snad sto lidí! Přišel i starosta části Brna, kde Domov sídlí.

S Inez jsme měly asi půlhodinové společné povídání, ve kterém jsme nezapřely, že jsme „holky vod divadla“, a já řekla panu starostovi, že být na jeho místě, pošlu za Inez redaktory nebo studenty novinařiny, kteří by ji zpovídali a zapisovali každé její slovo, protože tu nikdo z nás není na věky a to, co Inez pamatuje, je kulturní poklad, nejenom Brna.

Kdo z nás například může říct, že se přátelil s Milanem Kunderou a že ho dokonce portrétoval?

Pan starosta slíbil, že to zařídí a slovo splnil. Inez od té doby rozdala několik rozhovorů, byl o ní pořad v televizi, měla úspěšnou vernisáž, stále maluje a chystá další výstavy.

V květnu jsem za ní jela na návštěvu podruhé, tentokrát i s dcerou Ritou. Notovaly jsme si s Inez, jak strašně se těšíme na červenec, do klimkovických lázní. Nejenom na blahodárné účinky léčby, ale hlavně na laskavost a klid, kterým je celý klimkovický areál doslova provoněný, protože laskavý a klidný je každý klimkovický zaměstnanec, údržbáři počínaje a doktory konče.

... "Večer tě naložím na vozík, Inez, a pojedeme na procházku,“ plánovala jsem naši nejoblíbenější večerní činnost a Inez s úsměvem přikyvovala...

"Mami, kdyby to šlo, vzala bych si Inez domů,“ řekla mi Rita, když jsme se vraceli do Kolína. „Už kvůli tomu chci mít děti. Abych byla s rodinou, až budu stará. Abych nezůstala sama.“

"Ale, Ritunko, Inez je v Domově spokojená,“ snažila jsem se zmírnit černou náladu své dcery. „Má pokoj pro sebe, má tam stůl, na kterém může malovat, má sestřičku Libušku, která ji má ráda, má tam jídlo, nemusí se o nic starat...“

"Kdyby to šlo, vzala bych si Inez domů,“ opakovala Rita. Nepřesvědčila jsem ji.

A to je dobře. Protože vím, že nikdy neskončím v žádném, sebelepším Domově...

Proč to moje dcera řekla? Protože byla ten den svědkem situace, o které jsem napsala tento blog:

http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/202935/Reditelka-Domova-pro-seniory-ma-chut-naplivat-na-klientku.html

O Inez píšu i v rubrice, Když se řekne lázně, na mých webových stránkách, kde mám i několik jejich fotografií: http://www.kdyz.cz/lazne