Hezký den vám přeju, děti!

Když jsem dneska před devátou hodinou nastoupila do autobusu směr nádraží, čtyři desetiletí kluci tam už seděli. Byli hodně hluční a tak my, co jsme seděli nejblíž, jsme slyšeli každé jejich slovo.

"Ty vole, já budu dealer!"

"Dealer, jo? Ty, vole?"

"Já myslel, vole, že už seš!"

"Je to určitě lepší, než bejt zasr... hokejista, vole," pokračoval budoucí dealer, ale to se jednomu z chlapců nelíbilo.

"Cože!? Jakej zasr... hokejista, vole?!"

"Jasně, že je to lepší! Za takovýhle balíček dostanu sto tisíc, vole! Dealeři vydělávaj daleko víc než hokejisti!"

Autobus musel zastavit. Před ním totiž zastavilo malé auto AVE, vyskočil z něho mladík, šikovně sundal odpadkový koš, vysypal jeho obsah na korbu auta, koš dal zpátky, naskočil do auta a to jelo k dalšímu odpadkovému koši. Autobus jel za ním, a vzápětí zastavil podruhé.

"Ty vole, to pojedeme celou dobu za tím debilem?"

"To budeme koukat na toho zmrda, jak maká?! Dělej, pohni kostrou!"

"Měl ses učit, kreténe, nemusel by ses teď hrabat v hnusu!"

"To budeme furt zastavovat, do píči?!"

Ne, nemuseli jsme furt zastavovat, řidič autobusu na vhodném místě auto AVE objel, pokračoval směr nádraží a chlapci pokračovali v debatě.

"Já mám rakovinu," vítězně zvolal jeden z nich a všichni tři mu se smíchem odpověděli.

"My víme, vole!"

Blížili jsme se k zastávce u školy, kde měli chlapci, podle toho, co říkali, vystoupit, ale autobus projel kolem zastávky a nezastavil. Chlapci totiž při záchvatu smíchu nad rakovinou, zapomněli zmáčknout tlačítko, upozorňující řidiče, aby zastavil.

"Ty vole... školo, moje školo!"

"Školičko! Školičko!"

"Paní učitelko, tady jsem! Tady!"

Bouchali do oken autobusu a mávali vzdalující se budově školy.

"To nevadí! Projdeme se," uzavřel nečekanou situaci budoucí dealer, a protože autobus v tu chvíli opět zastavil, všichni čtyři se podívali, proč.

Přes přechod přecházela mladá žena s kočárkem a z chlapců začaly okamžitě padat narážky na romskou komunitu, ale to už jsme byli u nádraží a já se chystala vystoupit, ale ještě jsem si stačila všimnout, jak budoucí dealer ukazuje na jednoho chlápka před nádražím, kterého bych tipovala na dealera současného.

"To je Pedro, vole!"

"Fakt, vole? To je Pedro?!"

"To je TEN Pedro?!"

"Jasně, vole! To je TEN Pedro! Pedro je jenom jeden, vole!"

Tak, děti, přeju vám hezký den! A nezapomeňte, že před příští zastávkou musíte zmáčknout tlačítko, že chcete vystoupit, jinak vám pan řidič zase nezastaví a pak už byste museli ťapkat do školy hóóódně velký kus...