Do jakého svého Štědrého večera byste se chtěli vrátit v čase?

Tuto otázku jsem si nikdy nepoložila. Až letos, když jsem potkala kamarádku a ta básnila o Štědrých večerech u nich doma a pak mi řekla, že by se chtěla vrátit do Štědrého večera v roce 1975.

„Byly jsme tři holky, postupně jsme se vdávaly, měly jsme své bydlení, a u našich jsme se všechny se svými rodinami scházely na Štěpána. Ten pětasedmdesátej byl můj poslední Štědrý večer doma. A tam bych se chtěla vrátit. Teď, ve svých třiasedmdesáti. Chtěla bych se vrátit, ale tak, aby mým rodičům bylo tolik, kolik jim bylo v sedmdesátým pátým. Chtěla bych jim poděkovat, jak kouzelné Vánoce dokázali za totality u nás doma připravit. Oba. Máma i táta. To jsou věci, které člověk pochopí a ocení až v době, kdy je už pozdě a nemá to komu říct.“

Já bych se chěla vrátit do roku 1954, letělo mi hlavou, když jsme si s kamarádkou popřály hlavně to zdraví a šly jsme každá na jinou stranu.

Dva dny před Štědrým večerem 1954 se rodiče pohádali a maminka začala ze všech možných skrýší vyhazovat dárky pro mě, čtyřletou a pro mého šestiletého brášku. Nevím, jak bráška, ale já byla překvapená, že Ježíšek už u nás dárky tak šikovně schoval a začala jsem si je rozbalovat a bráška také, ale to už se k nám rodiče vrhli a všechny dárky nám vzali, a my je našli za dva dny pod stromečkem.

A já bych se chtěla vrátit právě sem, do Štědrého večera 1954. Chtěla bych se zeptat maminky, které bylo v té době 32 let, i táty, o rok staršího, co se tehdy mezi nimi stalo. Podle mě musel táta mamince říct něco strašného, protože maminka nám už nikdy žádné dárky k Ježíšku nekoupila a táta jakbysmet. Zastoupila je babička maminky, která bydlela ve stejném domě jako my a za tři roky, v mých sedmi letech, delegovala maminka do funkce Ježíška mě a nechala mě v této funkci v podstatě na furt.

„Abys nebyla překvapená,“ řekla moje pragmatická dcera, když jsem jí řekla, kam bych se chtěla vrátit a na co bych se chtěla zeptat. „Babička nikdy na dárky nebyla. Třeba využila té jejich hádky k tomu, aby se z nějakých otravných dárků vyvlékla na celý život!“

Trochu mě znejistila, ale pak jsem si řekla, neřeš to. Stejně už nemáš žádnou šanci zjistit, jak to bylo opravdu. A pak mě napadlo, zeptat se těch, kteří dočetli až sem, jestli je na první dobrou napadlo datum jejich Štědrého večera, do kterého by se chtěli vrátit v čase...