Co mi dneska Jirka poslal, když jsem šla z jeho pohřbu

Jsou věci, které člověk nevymyslí a nevadí to, protože se stejně stanou. Vymyslí je za nás to, co je neustále s námi a občas plní přání těch, kteří odešli.

Dneska měl pohřeb soused Jirka. Když s někým bydlíte v jednom paneláku od roku 1990, není to jenom soused. Je to kamarád.

Před dvanácti lety jel s manželkou autem.Ta řídila a udělala osudnou chybu. Při nehodě zemřela. Jirka nakonec zvítězil, žil dál, i když se zdravotními problémy bojoval stále. Určitě bojoval i kvůli svému synovi Jirkovi, kterému bylo tehdy asi pětadvacet. Aby nezůstal sám. Říkala jsem jim, malý a velký Jirka. U nás doma se zase mně a mamince, říkalo malá a velká Irena

Dneska jsme byli na jeho pohřbu. Nejbližší rodina malého a velkého Jirky, kamarádi a já.

Když jsme vyšli ven, ozvalo se vedle mě, za rok, 1. září. Budete mít čas? Nebude vás potřebovat Ondřej?

Pobaveně jsem se podívala na jednoho z kamarádů malého a velkého Jirky.

„Myslíte Vetchý?“ Přikývl.

„Určitě mě nebude potřebovat. Proč se ptáte?“

„1. září 2012 jste nás oddávala. Za rok budeme mít patnáctileté výročí a chceme pozvat na oslavu vás i matrikářku Martinku. Domluvím to s ní. Dá vám vědět. “ Potěšilo mě to.

„Fakt? Tak to se těším! Dostanete ode mě knížku!“ To zase potěšilo jeho.

„S podpisem?“

„Jasně!“

Ze hřbitova jsem šla pěšky, a u autobusové zastávky mě napadlo, že si zajedu koupit do města pár věcí, které na kolínském Zálabí nemám po ruce.

Sedla jsem si na prázdné sedadlo, ale hned jsem si všimla paní, která stála v uličce vedle mě a upřeně na mě koukala.

„Nechtěla jste si sednout? Pustím vás!“

„Vy si mě určitě nepamatujete, jak byste mohla. Svateb jste měla spoustu! Oddávala jste nás na naší zahradě!“ Šokovala mě.

„To jste dneska druhá, koho jsem oddávala! Teď jedu z pohřbu! A tam mi říkal pán, že jsem je před čtrnácti lety oddávala a za rok chtějí oslavit patnáctileté výročí!“

„My budeme mít za rok taky patnáctileté výročí,“ pochlubila se paní.

„Fakt? Toho pána jsem oddávala 1. září 2012.“

„Nás jste taky oddávala 1. září 2012! Byli jsme tu sobotu vaše poslední svatba!“

Překvapeně jsem na ni koukala, ale protože autobus zastavoval a paní chtěla vystoupit, rychle mi upřesnila můj program na 1. září 2027.

„Zjistím si, koho jste ten den ještě oddávala a oslavíme to společně! Za rok se uvidíme, paní Fuchsová!“

Věřte, nevěřte, ale vidím teď velkého Jirku, jak se spokojeně usmívá, protože se mu mistrně povedlo, poslat mi v rychlém sledu za sebou dvě svatební setkání a tím mě úplně rozhodit!

Je to lotr!

A to jsem chtěla malému Jirkovi, až se potkáme, říct, ať mi zavolá, kdyby něco potřeboval, ale neřeknu mu nic! Za prvé ví, že mi může zavolat a za druhé, má kolem sebe rodinu a kamarády!

Nemusíš se, velký Jirko, o malého Jirku, bát!