Bez výchovy nebo s výchovou?

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ohýbej stromek, dokud je mladý. Vychovávat dítě, znamená vychovávat sebe.

Ráda koukám na pořad Jana Krause z let minulých, konkrétně teď běží jeho pořady z roku 2016, a když tam vidím někoho, kdo mě zaujme, najdu si jeho jméno na internetu a zjistím, co s ním je po osmi letech.

Nedávno byla jako host jistá Miss, která s sebou přivedla svého pětiletého syna. Kromě něho má ještě dvě mladší děti a jak nadšeně říkala, propaguje volnou výchovu, děti dělají, co samy chtějí, nic jim nenařizuje a hlavně je obklopuje láskou.

Její syn Jana Krause nepozdravil, o posvátnou červenou lenošku si otřel boty, na jeho otázky neodpovídal nebo řekl něco, čemu nebylo rozumět, maminka ho ale neustále objímala a při tom nadšeně vyprávěla o tom, jak se ona a děti zdravě stravují a jak každému tento způsob výživy doporučuje.

Měla krátké rukávy a její syn ji začal najednou kousat do ruky.

„Au, tys mě kousl,“ bránila se Miss překvapeně a opět ho láskyplně objala, ale syn ji pořád kousal do ruky.

„Vypadá to, že by si dal rád kus masa, místo toho, co dostává,“ komentoval jeho kousání Jan Kraus, zatímco se Miss neustále bránila před kousáním synka a jeho poznámku pravděpodobně neslyšela.

„On mě kouše,“ vysvětlovala něco, co jsme všichni viděli. „Nekousej mě!“

Synek si nicméně ještě několikrát do maminky kousl, pak přestal a Jan Kraus s ní pokračoval v rozhovoru...

Po skončení pořadu jsem se podívala, co je s touto Miss po osmi letech. Rozvedla se, se svými třemi dětmi jezdí po světě, děti nechodí do školy, vzdělávají se samy, dělají, co je baví atd. atd.

Druhý den jsem jela z Kolína do Prahy, na zkoušku v Činoherním klubu. Na Hlaváku jsem nastoupila do metra k Muzeu a metro se rozjelo.

Na sedadlech u dveří seděly dvě holčičky, pětiletá a tříletá a jejich maminka stála u nich, zády ke mně.

Ta pětiletá si mě všimla, vstala, jemně se mě dotkla a ukázala na volné sedadlo.

„To jsi hodná, děkuju ti! Ale já za chvíli vystupuju!“

Starší manželský pár za mnou začal holčičku chválit a kdyby se nemuseli držet madla, určitě by jí zatleskali, ale to už se její maminka otočila, já její dceru pochválila, holčičce jsem řekla, že kdybych jela dál, určitě bych si sedla ráda, a že mě moc potěšila a manželský pár za mnou si notoval, úžasná, empatická, výborně vychovaná!

Maminka se usmívala, holčička se usmívala, její sestřička se také usmívala, já se usmívala, pak jsme my čtyři vystoupily společně u Muzea, vyjely jsme po eskalátorech, nahoře jsme se na sebe všechny naposledy usmály, řekly si na shledanou, maminka s holčičkami vyšla po schodech na Václavák a já šla k poslednímu východu, a když jsem vyšla na Václavák i já, viděla jsem maminku, jak si své dcerky vede po Václaváku, jak si všechny tři povídají a bylo mi fakt moc hezky...