Byli jsme kdysi na společné dovolené s rodinou kamaráda. Hotel byl extrémně čistý, jídla spousty a skvělého, moře u nosu, děti měly spoustu brouzdališť a skluzavek, okolí plné přírodních krás i kulturních zážitků, ať už si člověk vbyrazil sám nebo s výpravou. Kamarád se nejprve ofrňoval, že se odmítáme bleskově doučit angličtinu, abychom nastudovali místní kulturu (jednalo se o Turecko a většina z nás se domluvila dobře, ať už jakýmkoliv jazykem). Pak odmítl jít se podívat na trh a tvrdil, že se tam jeho žena stejně jenom bude natřásat před místními (prodavačky byly většinou vdané ženy vyšší věkové kategorie). Pak si stěžoval, že v hotelu jsou s námi i další cizinci. Pak si stěžoval, že v hotelu je s námi mnoho místních. Pak si stěžoval, že ostatní (!) hosté při jídle příliš plýtvají (no ano, ale co my s tím jako? Navíc se plýtvání odehrávalo hlavně jako součást turecké tradice,kdy rodina jí spolu ze společných talířů, a to se blbě odhaduje, kdo co bude chtít). Asi tak v sedmém dnu naší osmidenní dovolené řekl, že je tam moc pěkně, ale to už jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že mu to nikdo nevěřil. A těmhle lidem, kterým není nic dost dobré, aby to bylo dobré, se taky věřit nedá.

Dobrý den, paní Ireno, váš blog mne přiměl, abych si přečetl. Nikoliv Aristokratku, na to jsem čas nenašel (snad později), ale recenzi Radima Kopáče této knihy, ale obávám se, že tu "vaší" recenzi jsem nenašel. Tu co jsem našel, bych já tedy charakterizoval si jako: líčení dosti dobré, oblečení rovněž, okamžikově zaujme a potěší ..... ale nic víc. Možná, až si Aristokratku přečtu, mohu se na zmíněnou recenzi kvalifikovaněji, ale takto mohu posoudit jen text jeho recenze váš blog hodnotící totéž.

K vašemu blogu bych pak mohl podotknout: trefné, kvalifikované a výstižné.... leč něčem úplně jiném.

Hezký den.

Pavle, cítila jsem něco z toho, co píšete, ale převálcovala to naštvanost na to, že někdo něco chválí, aby to vzápětí zavrhl. Projevila se u mě typicky ženská reakce.