Když se to dělá s láskou a vytrvalostí…

Nejprve se vás budou ptát, proč to děláš. A pak se vás zeptají, jak jsi to udělal. Znám hodně zajímavých, spokojených a úspěšných lidí. Všichni mají společného jmenovatele – vždy dělali něco navíc nebo to, co je odlišovalo. 

V knihkupectví najdeme plné police knih na téma Jak být úspěšný a spokojený. A prodávají se dobře. Mezi nejčtenější články na internetových serverech jsou ty o tom jak být nejlepší a jak najít v životě uspokojení a smysl. A přesto se velmi často setkávám s lidmi, kteří jsou nespokojení a považují se za neúspěšné. Svoji nespokojenost přisuzují svému okolí. Jednou za to může manželka, podruhé je to kolega v práci, pak je to šéf, který nedává dostatečný prostor. Anebo za to může kolona na dálnici, špatné počasí či rozbitý chodník. Tihle lidé nebudou nikdy spokojeni, ani nebudou úspěšní. Nepochopili totiž, že začít se musí u sebe. Chceš-li změnit své okolí, začni u sebe.

Jaromír Jágr ve svém věku strčí do kapsy i mnohem mladší hokejisty. Je to třída a celý národ, ba celý svět před ním smeká klobouk. Jak to dokázal? Po tréninku, když celý tým skončil, Jarda zůstával ještě na ledě a trénoval. To je ta situace, kdy se nás lidé ptají – proč to děláš? A dnes víme, že se zapsal do dějin hokeje a patří mezi nejznámější Čechy. To je ta otázka – jak jsi to udělal.  Mám kamarádku, kterou baví nové technologie a zajímá se o veškeré dění z oblasti sociálních sítí. Nikdo ji nezná jinak, než s telefonem v ruce nebo u počítače. A všichni se jí ptají – proč to děláš? Nenechala se odradit dotěrnými otázkami, ani zviklat tím, že z ní  stejně nic pořádného nebude. Dnes pracuje pro jednu z největších českých společností a spravuje jim sociální sítě.

Ještě jeden příběh vám řeknu. Byla jsem na bratrově svatbě. Měli připravenou krásnou hostinu. Všichni se dobře bavili. Kolem stolů stále pobíhal asi desetiletý klučina. Ptal se, kdo co chce přinést, odnášel prázdné talíře, čepoval pivo, umýval nádobí. Bylo vidět, že ho to moc baví. Neměl to za úkol, sám chtěl. Byla jsem překvapená. Pátrala jsem po jeho motivaci a důvodu, proč se tak stará a pečuje o svatebčany. „Baví ho to,“ řekla mi jeho sestřenice. Doma peče buchty a nosí je sousedům a ptá se, jak jim chutnají. Neptala jsem se tedy, proč to dělá. Protože už dnes vím, že za deset, dvacet let, až bude mít svoji restauraci, hotel či penzion, tak se okolí bude ptát, jak jsi to udělal. A já se budu tiše usmívat a vzpomenu si na toho malého kluka v bílé košili, jak se mě ptá, jestli mi může přinést ještě jednu limonádu.

Věnováno  ŠV.