Upozornění pro exhibicionisty

Teď fakt nemyslím duševní exhibicionisty, exhibicionisty vlastního úspěchu či různé předvádějící se manekýny. Myslím tím opravdu ty pány, kteří rozhrnují kabát a vystavují na odiv své mužství. Mám pro Vás jedno upozornění, které se týká starších dam. Pokud si to nepřečtete, nezjistíte, že je nemůžete vyděsit. Takže:

Odjaktěživa jsem byla slepýš. Na dálku špatně vidící. Moje matka má na to svoji teorii. „ To máš z toho, že pořád čumíš do knížek.“

            Nu, možná je na tom něco pravdy. Zrak se mi pomalu a neúprosně zhoršoval a já se těšila, že na stará kolena, kdy začnu špatně vidět na blízko, dioptrie na dálku  se sníží, či vymizí úplně a já si budu moci koupit konečně pořádné sluneční brýle. Koupím si ty největší masařky, abych si hodně užila léta ústrků, kdy jsem se musela smířit s nasazenými dioptriemi se samozabarvovacími skly. Jak ohyzdné. Sice praktické, ale ohyzdné.

            Čas plynul a plynul, jindy pomalu, líně, jindy cválal na divokém oři, ba přímo si vozil zadek ve Ferrari. Jednoho sobotního rána, kdy příjemně snídám v posteli a s knihou na koleni si užívám chvilky nejmilejší, se zastavil. Já, hltačka příběhů, encyklopedií, cestopisů, časopisů a jiných úžasných písmenek, jsem neviděla na čtení. Vyrazila jsem na oční. Paní doktorka přes oči byla ve věku mé matky. Neuroticky poposedla na židli a podívala se na mě přes okraj svých okulárů ( ten výraz proto, že to byly extra hnusné brýliska ). Pronesla:

            „ Vy si pořád, ve svém věku myslíte, že budete vidět.“ ( Přiznám vám to, mám už řádku let lehce přes padesát ). Začala mne ta paní bavit. Přehodila jsem nohu přes nohu a pohupujíce špičkou lodičky, pohodlně jsem se opřela a poslouchala.

            „ Vaše vada je tak velká, že se Vám nic nebude srovnávat, abyste viděla na čtení. Vidíte špatně i na dálku, ale když vám přidám dioptrie na dálku, neuvidíte na blízko vůbec. Váš požadavek na kontraktní čočky je ve vašem věku irelevantní. ( Sakra, já myslela, že je baba felčar a ona má hantýrku jak právník).

            O ekonomech se říká, že je v nich taky kus právníka. Jo, jo, uhájila jsem si kontaktní čočky, zvýšení dioptrií na dálku a na blízko si beru brýle se slabšími dioptriemi. Nechtěla jsem brýle půlené, abych si je popostrkovala po nose, koukala dolním okrajem, horním okrajem a přes okraj. Vždycky mi to připadalo antierotické, antisexuální, babkovské. Tak. Nu a proč to varování pro exhibicionisty? To vám hned, vy moji miláčkové rádoby se odhalující, svá šudlátka ukazující, povyprávím.

            Moje kamarádka chodí do práce přes takový malý parčík. Ondyno si to, ještě za šera kráčela a za chůze už přemýšlela o plnění pracovních úkolů. Zodpovědně. Zpoza keříku se vynořil muž. Myslila si, že chlapík venčí pejska a je mu horko, tak mává kabátem. Taky hůř vidí, tak ji to vůbec  neznervóznilo. Až v okamžiku, kdy za ní kráčející mladé děvče začalo pištět, zjistila, o co přišla.

            A v čem spočívá to varování exhibicionistům? Pánové, noste brýle. Nebudete pak děsit starší dámy, co blbě vidí. Ale pokud si tu letitou dámu už vyberete, vhodným způsobem ji upozorněte. My starší dámy jsme empatické, soucitné. Hrábneme do kabelky, vytáhneme dioptrie a v klidu vám to, když už o to stojíte ( nebo když už vám to za to stojí a ještě to stojí ), prohlédneme.