Sazka, matka naše rodná

má namále. Nesplácí dluhy, nikdo už ji nechce půjčit, lucemburská burza pozastavila obchodování s jejími dluhopisy a realitní magnát Vítek ji jistojistě právě posílá do insolvence. Nebude toto nakonec její nekrolog?

     Samozřejmě, že nebude. Jeden náš bývalý ministr školství, tělovýchovy a sportu nazval Sazku „slepicí, která snáší zlatá vejce“ (i když krátce před tím tvrdil něco úplně jiného) a takového živočicha by byla přece věčná škoda nechat umřít. Pracoval jsem dost dlouho v hazardním průmyslu a zkusím teď nabídnout takovou malou historickou sondu s pohledem trochu z jiné strany.

     Sazka je sama o sobě historickou záležitostí. Ať se nám to líbí nebo ne, je to nejstarší dosud fungující legální hazardní firma u nás, jež zapustila své kořeny již za socialismu. Tehdy byla samozřejmě státní a samozřejmě monopolní a v tom druhém dělala všechno pro to, aby to tak zůstalo napořád. V oblasti číselných loterií se jí to dozajista podařilo. Jinde to však bylo horší. S polistopadovými změnami přišlo otevření i v oblasti hazardu, vznikaly nové druhy her, které Sazka už nestačila všechny ovládnout a z jejich provozovatelů se stali rázem konkurenti a zároveň její úhlavní nepřátelé. V případě provozovatelů hracích automatů, v zákoně nazývaných výherní hrací přístroje, se tím dokonce nikdy ani netajila.

     Před takovými deseti lety to bylo k vážnému zamyšlení. Sazka dokázala lehce protlačit parlamentem své vize zákonů a bez mrknutí oka vyměňovat ministerské úředníky, kteří jí nešli „na ruku“. Díky tomu měla kromě monopolu na číselné loterie řadu dalších výjimek a hodlala v této pro ni bohulibé činnosti pokračovat. Něco se však zvrtlo. K tomu se musíme více ponořit do historického kvasu.

     Prapůvodním posláním akciové společnosti Sazka bylo financování sportu. Má k tomu příslušně postavenou strukturu akcionářů představovaných sportovními svazy a donedávna měla i příslušně na míru „šitý“ zákon. Pamatujete? 90% (slovy devadesát procent) svého zisku musela dávat do sportu. A aby to nedopadlo, jak bývávalo za dravého kapitalismu začátkem 90. let zvykem, že se příjmy „vynákladovaly“ a zisk pak byl nula nula nic, mohla vykazovat jen 20% nákladů. Sazba daně z příjmu na konci 90. let činila 35%, takže jednoduchou aritmetikou zjistíme, že sportovci dostávali 46,8% hrubých tržeb Sazky. Asi to bylo „špatně“, a tak novela zákona 202/90 Sb. z roku 1998 s platností od 1.1.1999 snížila Sazce povinný odvod na sport na pouhých 20% hrubých tržeb, aniž by kdokoli z jejich akcionářů pronesl jediný nesmělý protest. Na druhé straně – proč? Sazka je soukromá akciovka jako každá druhá, a pokud by si akcionáři na valné hromadě odhlasovali, že jim „zákonných“ 20% nestačí, tak by se tak stalo a management by to musel respektovat. Dokonce by si mohli říci i o víc. Vzpomínaných 20% zákonného odvodu totiž zároveň zastoupilo i daň z příjmu, takže při zachování dříve povolených 20% nákladů by sportovci mohli dostat až 80% (ano, slovy osmdesát procent) hrubých tržeb. K tomu ale kupodivu nikdy nedošlo. Naozaj zaujímavé, jak by řekli naši bratia Slováci.

     Kam pak v dalších letech mizela ta spousta ušetřených miliard může být pro nezasvěcené jen předmětem spekulací. Já vím, bude se argumentovat tím, že bylo třeba investovat do nových technologií a nových her. Ale kdo dneska posoudí, jestli byly ty investované částky adekvátní? Od těch pár zasvěcených se to dovíme stěží, Sazka dokázala vždy perfektně bránit své soukromí. A všechno se tak dařilo! Bylo odvráceno několik pokusů narušit její monopol v číselných loteriích českými subjekty (např. ze strany ministerstva kultury) a ty zahraniční sem zase nepustil zákon 202/90 Sb. Jako jediné firmě našeho hazardního průmyslu vracel stát DPH a na financování nové sportovní haly měla předjednaný další monopol na novou hru, která by zároveň zaťala tipec nejotravnější konkurenci – výherním automatům. A tady se to zvrtlo.

     Sportovní hala, tam je třeba hledat začátek konce akciové společnosti Sazka. Nebo spíš začátek ústupu z výslunní přízně a následný finanční pád. Ano, všichni si to vlastně pamatujeme. Blížilo se mistrovství světa v hokeji a my, jakožto pořadatelská země, jsme k tomu neměli reprezentativní prostory. Chtělo to novou halu, ale státu se naopak do nové haly moc nechtělo. Stavbu vzala na svá bedra Sazka, ale nakonec nepozvala na slavnostní otevření tehdejšího premiéra Špidlu, což určitě rozhněvalo přinejmenším vládnoucí ČSSD. I u ostatních státotvorných politických stran si to nějak pohnojila. Následně byla Sazce zrušena výjimka na vracení DPH a do nové hry zvané videoloterijní terminály byly vpuštěny i další subjekty, podstatě kdokoliv, kdo splnil zákonné podmínky (což by, na druhé straně, mělo být v právním státě samozřejmostí). Vzhledem k tomu, že terminály měly prapůvodně za úkol vytěsnit z trhu výherní automaty, vrhly se do tohoto nového byznysu právě ty nejsilnější z „automatářských“ firem a díky svým bohatším zkušenostem a uvyklosti na konkurenční prostředí Sazku hladce převálcovaly.

     Situace dospěla do všeobecně známého současného stavu, ale co teď? Takže:

I) Sazka nezkrachuje. Na to je v ní až příliš mnoho peněz. Ne na splácení dluhů, ale do budoucna. Pokud se legislativa okolo hazardu nějak významně nezmění, tak je opravdu tou slepicí, která snáší zlatá vejce. Proč myslíte, že kolem ní krouží tolik „vejcožroutů“? Pojďme chvíli počítat. Hrubé roční tržby Sazky se poslední léta pohybují okolo 4,5 mld. Kč, z toho do sportu dle zákona odvedou 20%, tj. necelá 1 mld. Kč. Když bychom náklady udrželi také na cca 20% a 1 mld. Kč (jako to vlastně bylo až do r. 1999), stále zůstává 2,5 mld. Kč. Ale pozor! To jsou už podle současné legislativy čisté peníze, čili po zdanění. Pak se nedivme tomu zájmu.

II) Co bude s panem generálním ředitelem Hušákem? To nevím. Ale jedno je jisté. Nijak špatně nedopadne. Není totiž žádný hlupák a na všechna svá sebekontroverznější rozhodnutí má jistě v šuplíku písemné schválení představenstvem, dozorčí radou či valnou hromadou společnosti podle toho, čeho na co bylo potřeba. Odpovědnost tak v konečném důsledku ponesou sami akcionáři, resp. jejich volení představitelé, kteří byli královsky placeni penězi – koho jiného, než samotných akcionářů. Bůh jim buď milostiv, pokud to nějak celé špatně dopadne a akcionářům to dojde.

III) Řešení? Jedno bych měl. Bude se zdát v současné ekonomické situaci asi naivním, ale já to tak cítím. Nápad, že Sazka má financovat, nebo lépe řečeno financovat spolu se státem sport, není vůbec špatná. Stát, a tedy i my všichni daňoví poplatníci, totiž v tom případě výrazně ušetříme. Tedy v případě, že se v Sazce podstatně změní pravidla hry. Divím se, že stát v čele s ministerstvem financí zůstává zcela lhostejným. Nebo je to celé již předem domluvená „fligna“, jako už mnohé před tím? Sazku ovládnou soukromí investoři, „vejce“ od zlaté slepice nasměrují (logicky) do svých kapes a něco kápne i na financování politických stran? Zchudlí sportovci pak přijdou žebrat do státní kasy a ta jim, pochopitelně, ztrátu velkoryse dorovná? A my, daňoví poplatníci, jakožto nejbohatší Čechové, to nakonec všechno zaplatíme?

Pojďme na to jinak. Stát by měl v tomto případě vstoupit do hry. Nesnadnou otázkou zůstává jak, ale trochu neomaleného nátlaku na akcionáře bych mu vůbec neměl za zlé. Soukromým investorům neprodávat podíly v Sazce, ale určitě prodat sportovní halu, která se jmenuje aréna, už ani nevím jaká, ono se to pořád mění. Ze Sazky vypráskat současný management, správní i dozorčí radu, zachovat její vlastnictví sportovními svazy, ale zamyslet se nad tím, zda je rozumné, aby dvoutřetinovou většinu měl jediný akcionář, a to zrovna ČSTV. Klidně držet monopol Sazky v číselných loteriích, ale její odvody do sportu vrátit (zákonnou úpravou) víceméně na úroveň před rok 1999. Zrušit v Sazce provozování videoloterních terminálů (stejně to neumí) a ostatním provozovatelům z této branže jako kompenzaci za zmizení části konkurence přikázat (opět zákonnou úpravou) dávat jednu třetinu až jednu polovinu z odvodu části výtěžku na sport. Možná bychom s hrůzou zjistili, že se pro mnohé z nich ani tolik nezmění. A s další, už ne s hrůzou, bychom možná zjistili, že se touto řadou opatření stane sport víceméně soběstačným a nemusíme do něj vrážet peníze ze státního rozpočtu, kterých se nedostává na mnoho dalších, možná důležitějších věcí. Že to byl pěkný Večerníček?