Co je děsivější nežli moře plné žraloků? Moře bez nich!

Žralok = zabiják. Nejen film Čelisti, ale především média, která přinášejí reportáže o žralocích jen v souvislosti s útoky na člověka, vytvořila toto stereotypní spojení. Každý fatální atak, přestože jich je ročně na celém světě asi jako prstů na rukou, má náležité mediální pokrytí, ideálně s pěkným videem či fotem, doplněné autentickým komentářem svědků  i  přeživších obětí. Přitom se skoro vždy jedná o trapný omyl žraloka, který si člověka spletl s nějakým tím ploutvonožcem.    

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          Lidé z nich mají hrůzu, přestože pravděpodobnost, že do vás uhodí blesk, je třicetkrát vyšší, než že na vás v moři zaútočí žralok.  Ve skutečnosti by se žraloci měli bát nás. Člověk, ale ne omylem, ročně zmasakruje sto milionů žraloků. Většině jen odřízne ploutve na polévku a nechá je pomalu utopit v moři. Ale o tom si v bulváru moc nepočtete.

Přitom žraloci se bez lidí v pohodě obejdou. Žijí na Zemi o pár stovek miliónů let déle než my a mohla by tak pro ně platit upravená Palackého hláška: „Byli jsme zde před člověkem, budeme i po něm.“  Má to však jeden háček, tedy spíše miliony háčků na dlouhých šňůrách, určených například pro lov tuňáků. Kvůli nim ročně zahyne jako nechtěný úlovek asi 30 miliónů žraloků. Většina z nich končí v moři.  Zbytek, tedy 70 %, uhyne kvůli tradiční asijské pochoutce - polévce ze žraločích ploutví. Ty představují pouze 2 % těla žraloka, zbytek je vyhozen. Není tudíž překvapením, že třetina z více než 400 druhů žraloků je ohrožena. Některých druhů zbývá jen pouhých 5 % z původní populace a ocitají se na pokraji vyhynutí. A situace se spíše zhoršuje, protože žraloci pohlavně dospívají poměrně pozdě a pomalu rostou, tudíž se jejich populace nestačí obnovovat.  

Oceány bez žraloků by zkolabovaly. Žraloci zajišťují jejich stabilitu a udržují ostatní populace ryb zdravé. Jsou na vrcholu potravního řetězce a mají tak klíčovou roli v mořském světě. Jejich vymizení by mělo fatální následky pro celý ekosystém a pocítili by ho i lidé.

Ale není to jen nadměrný a destruktivní rybolov, co žraloky ohrožuje. Člověk zároveň zásadně ovlivňuje ekosystémy, ve kterých žijí, prostřednictvím znečišťování, výstavby nebo těžby minerálů. A k tomu všemu ještě klimatické změny ovlivňují základní složení a vlastnosti mořské vody. Osud žraloků tak není moc růžový. Dobrou zprávou je, že i vy všichni, přestože povětšinou bydlíte pár set kilometrů od nejbližšího domova žraloků - Středozemního moře - můžete pro jejich záchranu něco udělat. A to nejen nyní, během týdne žraloků. Pokud jíte ryby, vybírejte si jen takové, při jejichž lovu zbytečně neumírají žraloci ani jiní živočichové. Stačí se řídit podle Greenepace průvodce nakupováním ryb a mořských podů nebo průvodcem po tuňákových konzervách 

Druhou a neméně důležitou věcí je vaše podpora pro vytvoření mořských rezervací pro žraloky (a nejen pro ně). Už je to skoro deset let, kdy Greenpeace vydalo společně s profesorem Callumem Robertsem a jeho týmem z Univerzity v Yorku publikaci  Roadmap to Recovery (Cesta k obnově). Průlomový návrh, který ukázal, jak je možné za použití sofistikovaně vytvořených ekologických kritérií a nejnovějších vědeckých dat navrhnout síť mořských rezervací, které by chránily plnou škálu mořského života a stanovišť za hranicemi výsostných  vod jednotlivých států. Koncept má širokou podporu mořských biologů, ochranářů i drobných rybářů, ale je třeba ho více rozšířit a uplatnit v praxi. O vytvoření mořských rezervací v mezinárodních vodách rozhoduje OSN. 

Pomozte nám vytvořit síť mořských rezervací, které jsou obdobou národních parků na souši.

Vyzvěte světové vůdce, aby podpořili v OSN vytvoření mořských rezervací.