Sejdeme se na hřbitově?

Člověk je údajně tak starý, jak se cítí. Kavárenským rozhovorům mých vrstevnic na téma artritida, ateroskleróz a Alzheimer se vyhýbám. Za to se neobejdu bez každodenního brouzdání internetem.

Přečtu zprávy, předpověď počasí, vyhledám si další kurz jazykový nebo jiný, kde sice budu opět zaručeně věkem nejstarší, ale nevadí… Pak přejdu k prozaičtějším záležitostem  jako jsou nákupy. Samozřejmě online, jdu přece s dobou.

Když jsem dnes jen tak cvičně vyhledávala zlevněné – tedy akční nabídky na portálu jednoho známého potravinového řetězce, utrpěla jsem první šok. V oddílu „Zvířata, Domov a zábava“ na mě vyjuknul široký výběr hřbitovních svíček skleněných i jiných za neodolatelnou cenu. Pravda, svátek Všech svatých - našinci něžně zvaný Dušičky se blíží, ale co ta souvislost s domovem a zábavou? O zvířatech ani nemluvě.  Neviditelná ruka internetu se mi tím snad snaží něco naznačit?

Když jsem se oklepala, dala jsem se do hledání autobusového spojení do lázeňského městečka na jihu Čech, kam se o víkendu chystám. Pročítám jízdní řády, když tu mi padlo oko na pravou část monitoru,  kde  zrovna řádila všudypřítomná reklama pod záminkou „V cíli vás může zajímat“. Ano, pro případ náhlého skonu, vím, kde v Třeboni sídlí pohřební služba. Díky internete!

Velký bratr mě zřejmě bedlivě sleduje a usoudil, že v poslední době opravdu nevypadám nejlépe. Pro každý případ nakoupím hřbitovní svíčky do zásoby a dětem tu nechám link na jihočeské pohřebáky.  Kdo by se taky tahal s mrtvou matkou těch 150 kiláků zpátky do Prahy.