Z bůhvíjakého popudu jsem se koncem září rozhodla využít svůj volný čas k brigádě. K vinárnám, hospůdkám a barům mám od mládí velmi kladný poměr. Proto moje volba padla na sympatickou restauraci nedaleko mého bydliště. Doteď jsem ji znala jen jako hýčkaná zákaznice, a tak mě kromě drobného finančního příspěvku do rodinného rozpočtu zajímalo hlavně jejich „know how“. Tedy jak se to dělá, aby se host na…jedl a zaměstnanec zůstal celý.
Přátelům jsem sdělila, že jsem zvítězila v konkurzu na „Ukrajinku“ (zřejmě díky dosaženému středoškolskému vzdělání, znalosti 3 cizích jazyků a dvacetileté praxi v cestovním ruchu). O svých budoucích úkolech jsem měla představu dosti mlhavou.
Někde něco utřu, vytřu, v kuchyni vypomohu radou, občas přiložím ruku k dílu a nandat nádobí do myčky zvládnu levou zadní. Ó, jak jsem se mýlila!
3.10. Loupu brambory (jde mi to docela dobře, ale to množství! Naše rodina by to měla na celý rok!)
4.10. Loupu brambory
5.10. Brambory došly (hurá), loupu cibuli
8.10. Dovezli další brambory hned dva pytle = loupu brambory
9.10. Povýšila jsem – škrábu mrkev
(Kromě těchto činností ještě po ránu uklízím v sále i na WC, přes poledne obsluhuji myčku, která je vybíravá – neumyté talíře nesnáší, takže je musím napřed ručně umýt a ona je pak přešplouchne, o finální lesk skleniček, příborů a talířů se opět postará „Nataša“=já. Což ale nic není proti horám nádobí z kuchyně – nebýt oba pánové kuchaři sympaťáci a srandisté tak jim to hodím na hlavu a pak spáchám harakiri! Nožem kuchyňským – je jich tam na výběr….
13.10. Krájím cibuli na jemno (má jí být plný kyblík, bože!)
14.10. Opět škrábu mrkev (není to zrovna intelektuální činnost a tak mě při tom začínají napadat podivné myšlenky – hele tahle mi připomíná Karla – velikost nic moc, ale snaha byla. Ahoj Rudolfe – promiň, trochu ti seříznu špičku. Tedy Pepo, tebe bych tu nečekala, to tvoje typické prohnutí učinilo jistě i po mně mnohou ženu šťastnou… Omlouvám se, možná jsem trochu vulgární, ale už jste někdy škrabali 25 kilo mrkve?)
17.10. Loupu česnek
18.10. Dnes to byl tzv. „masakr“. Krásné počasí vylákalo kvanta hostů k návštěvě restaurace a přilehlé zahrádky. Chci pracovat v Hospodě na mýtince, tam nelezou lidi! Nemám je ráda, zvláště ty, co nedojídají svíčkovou. Za celý den jsem se nestihla vyčůrat natož najíst!
19.10. Jestli to včera byl masakr, tak nevím jak nazvat dnešek - snad Waterloo. Už i velmi hbitým a pohodovým kuchařům došel humor, nestíhali a tak byl vyhlášen „stop stav“ a asi půl hodiny se nebraly objednávky na jídlo. Je to něco jako vyvěšení bílého praporu v bitvě. Převaha hostů oproti personálu byla jasná – poměr tak 20 ku jednomu! Opět jsem nepila, nejedla a nečůrala. Po posledním umytém nádobí se plazím domů za tmy, totálně zničená. Už nikdy tam nevkročím!
22.10. Loupu brambory
(Pokračování příště?)
P.S. Je nález použité dětské pleny na pánských záchodech důkazem vítězství ženské emancipace v našich krajích?
