Fenomén zvaný prokrastinace vstoupil do života naší rodiny nenápadně ale vehementně.
U mého syna jsem si této tendence odkládat věci na pozdější dobu všimla v posledních pár letech. Na mateřské pokyny typu: „Dojdi, prosím, vyvenčit psa!“, neočekávám jinou odpověď než: „Jo, ale až později!“ (Co dělá asi tak důležitého? Civí na monitor!) Na otázku „Kdy už si konečně vysaješ svůj pokoj?“ má standardně připravenou repliku: „Zítra, určitě zítra!“ (Dnes musí čekovat kamarády na „fejsu“ a trochu s nimi „zapařit“ novou „gamesku“.) Má amatérská osobní definice tohoto chování byla, že trpí tzv. „Maňána-syndromem“. Pubertu a vzdor proti rodičovské tyranii už máme snad v jeho 19 letech za sebou! Prostě si (nejen on) trochu pozměnil staré české přísloví na: „Co můžeš udělat dnes…, odlož klidně na pozítří!“
Příznaky prokrastinace jsem posléze začala pozorovat i u sebe. Nikdy nemáme doma tak uklizeno jako týden před posledním termínem podání daňového přiznání. Co všechno je třeba udělat – pořádek v kuchyni, oprášit prach z knížek, srovnat papíry na stole, vyžehlit prádlo… Když začínám kartáčkem na zuby čistit spáry mezi kachličkami v koupelně, začnu si uvědomovat, že tomu „Damoklovu meči“, který nade mnou visí, stejně neuniknu, i kdybych se ucídila k smrti.
Psychologové prý popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci tato - je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. S prokrastinací je spojena rozhodovací paralýza, kdy složitější výběr vede k odkládání rozhodnutí. Alespoň tak praví Wikipedie. Z toho vyplývá, že kdyby si mladý Hamlet hned ve třetím dějství prvního jednání vyhodnotil otázku, zda „být či nebýt“ tak, že bude lépe nebýt, nebylo by další dvě hodiny o čem hrát, že…
O tom, že prokrastinace není výdobytkem poslední doby, svědčí i historky o velikánech světové literatury. Například jinak velmi plodný Viktor Hugo údajně nechával všechno svoje vycházkové šatstvo schovávat svým komorníkem z důvodu, aby mu bylo znemožněno „neproduktivní“ poflakování po bulvárech.
To by také mělo být důkazem, že touto tendencí trpí hlavně lidé pracující duševně: spisovatelé, žurnalisté, externí pracovníci pracující z domova, jakož i studenti – zvláště ti vysokoškolští. V USA považuje 80 % vysokoškolských studentů prokrastinaci za svůj velký problém (podle výzkumu, který se konal v roce 2012).
V posledních dvou desetiletích jsou nejvíce postiženi ti lidé, kteří ke své práci nebo studiu potřebují počítač. Internet se pro nás stal „dobrým sluhou, ale zlým pánem“. Znám to – začíná to nevinně – kouknu na zprávy na iDnesu, pak to porovnám s Novinkami, rozčílím se nad komentáři čtenářů, pak hledám na Wikipedii, kolik že má vlastně to Španělsko obyvatel a kolik z toho jich žije v Katalánsku. Potom zkontroluji maily a hele, pozvánka na vernisáž, tak honem hledám na netu tvorbu autora, abych se tam netáhla zbytečně. Kdoví jaké bude pohoštění a ještě koukat na blbosti?
Ztráta času obrovská, hodnota informací získaná surfováním takřka nulová, stejně si zavalena každodenními kvanty informací nepamatuji o kolik je víc Španělů než Katalánců!
A to zatím odolávám a jako stará „konzerva“ nevlastním ten chytrý telefon, ze kterého moji generační souputníci zpočátku tak šílí. Je tam prý spousta zajímavých aplikací, jak zabít čas, kterého máme tak málo.
Jak už to bývá, není nemoci, na kterou by lidé nevynalezli lék. (A to že chronická prokrastinace může v mezních případech být i vážnou mentální poruchou, vám dnes páni vědci potvrdí.) Můžete si například už i u nás zakoupit knihu o tom, jak s prokrastinací skoncovat. Nechci dělat reklamu autorovi, ale na netu jí určitě najdete. Na západ od nás (nevím, možná i u nás) je už možno si do svých mobilů stáhnout aplikace zvané „KONEC“, „PROKRASTINAČNÍ HACKER“ nebo „JEČÍCÍ MATKA“, které vám v dalším surfování a maření času zabrání.
Podle nedávné britské statistiky průměrný majitel mobilu kontroluje své SMS 221x denně, kontrole e-mailů a nových událostí na facebooku a jiných sociálních médiích věnovalo 36 % respondentů více než hodinu svého produktivního času.
Nejedeme v tom jako lidstvo sami, prokrastinací prý trpí i některá zvířata jako krysy a opice. U nich to asi nebude tak závažný problém, chybí jim stimulace prostředím. Těžko na ně budou útočit stále nová lákadla – počítače, tablety, smartphony, TV, chytré hodinky, brýle atd. V dnešní době je tak snadné nechat se rozptýlit…
Vezměme to z té druhé stránky. Co bychom si my, bloggeři, počali bez vás - našich milých čtenářů? Ta účetní uzávěrka počká, tu zprávu o vzrůstu závislých na internetu dopíšete zítra, váš vedoucí se taky nezblázní, kdoví na jakých webových stránkách se zrovna zapomněl… Tak zase někdy u mého blogu nashledanou! Omlouvám se, že jsem vás tu trochu sváděla k prokrastinaci , ale hlavně nezapomeňte na karmu! Končím, vezmu vysavač a vyluxuju celý být včetně synova pokoje.
