Nedokázala bych svému devatenáctiletému synovi dát do ruky zbraň a říct: „Jdi!“ Zdají se vám mé úvahy předčasné? Zeptejte se o tisíc kilometrů dál na západní Ukrajině, kde už několik měsíců „verbujů“! Mladé, staré, vše se hodí jako „kanónenfutr“! A pak z vojenské přehlídky šup na frontu! Zač by možná v blízké době měli naši muži a synové bojovat? Za roztahovačnost a ekonomické zájmy nějaké mocnosti? Za to, že jsme po Listopadu nedokázali odmítnout účast v NATO? Rozhodli to za nás, nikdo se nás neptal.
Nemám nic proti Američanům, ale… Moje paní učitelka angličtiny je „native speaker“ z Jižní Karolíny. Nedávno si stěžovala, že jí někteří její studenti nadávají za to, jak agresivně se její země chová. Uklidňovala jsem ji, že ona přece nemůže za rozhodnutí svého prezidenta, Kongresu, Pentagonu. Vyprávěla nám historku, jak její bratr, když před lety dostal povolávací rozkaz do armády, honem utíkal do Kanady. Jsem přesvědčena, že i obyčejní Američané už mají dost, jak boje proti tzv. „terorismu“, který se vojenským stratégům tak trochu vymknul z ruky, tak i boje proti smyšleným Říším zla!
Nehodlám jíst dovezené geneticky modifikované potraviny (i když je možná už teď v malém množství nevědomky jím), které zaplaví evropské trhy poté, co bude podepsána Transatlantická dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a USA. O TTIP naše i ostatní oficiální média v EU většinou tajuplně mlčí. Možná proto, že bude jednostranně výhodná pro velké korporace na druhé straně oceánu. Nám může přinést sérii úpadků potravinářských, zemědělských i jiných firem, další zvýšení nezaměstnanosti, nekonečné arbitráže s americkými koncerny a hlavně zatím nepředstavitelný dopad na zdravotní stav naší i budoucích generací (pro dovezené potraviny přestanou platit evropské zdravotní normy a tím se zvýší jejich toxicita víc, než už jsme si zvykli).
Nechce se mi čekat, až začne fungovat cenzura internetu, posledního svobodného média. Odvykla jsem jednostranným zprávám z tištěných novin a „veřejnoprávní“ televize, chci mít informace z několika zdrojů a sama si vybrat, čemu věřit a čemu ne.
Nesouhlasím se zahraniční politikou naší vlády, je to směšné a ubohé představení. Nevěřím, že jakékoli další volby něco změní. Ekonomizace politiky dosáhla už takových rozměrů, že je naivní věřit v rozdělení na levicové a pravicové strany, jde pouze o soupeření „koňů“ finančních skupin a jejich bossů, na východ od nás se jim říká „oligarchové“! Nedokážu mlčky přihlížet tomu, jak naše politická reprezentace schvaluje zločiny ukrajinské vlády na vlastním civilním obyvatelstvu. Já s nimi nesouhlasím!
Ano - zbývá už jenom otázka, kam emigrovat! Kam už nesahají chapadla „Nicoty“ – cynického a nelidského Nového světového řádu. O to byla situace před Listopadem 89 snazší, ještě jsme věřili, že emigrací na Západ si polepšíme, že budeme žít ve svobodné, demokratické zemi rovných příležitostí. Už skoro 25 let ji tu máme, nebo jí údajně budujeme. Ta slova mi zhořkla v ústech…
P.S. Dovedu si představit, kam mě někteří posíláte ve svých komentářích V případě té slušnější varianty - díky nechci, v zimě tam dost mrzne a taky už jsem jazyk skoro zapomněla!
