V sobotu odpoledne se po rozpálené dlažbě Václavského náměstí – dříve Koňského trhu v davu duhových maškar procházel ubohý bělouš převlečený za jednorožce osedlán mladým mužem patrně v moravském kroji.
Symbolika tohoto zjevení mi uniká, že by trapná parodie na „Jízdu králů“? Být hrdou Moravankou dám autorovi tohoto nápadu pěkně „po čuni“! Koňský trh byl proměněn v ještě větší tržiště marnosti než v jiné dny: obnažená těla - některá snad i hezká na pohled, jiná spíše vzbuzující hnus a odpor, spousta barevných balónků, rádoby celebrity, které tu ukazují, jak jsou „in“, duhové vlajky, alegorické vozy vibrující v rytmu velmi hlasité taneční hudby, která asi měla vyplnit tu duchovní prázdnotu celé akce. Proč? K čemu je tato exhibice? Vše je přeci už vybojováno!
Na Vyšehradě – místě posvátném pro náš národ se zatím scházeli mladí i starší lidé poněkud jiného ražení (většinou z té 96%ní „menšiny“). Také tady zavlály vlajky – hlavně ty naše české!
Ve stínu staletých stromů se před začátkem akce hodně diskutovalo, co člověk to jiný názor a jiný důvod, proč přišel na 3. tábor lidu svolaný opět Národní demokracií a dalšími stranami. Převažoval tento: „Abychom se jednou nemuseli stydět, že jsme nic neudělali!“ Mladé muže, starší dámy, rodiny s dětmi a pejsky spojil hněv a nespokojenost s politikou naší vlády a strach z blížícího se přívalu, který se nikdo nepokouší zastavit.
Češi a Moravané vědí, že bojovat proti nové totalitě jde i vtipem nebo písničkou.
V jednom z projevů zaznělo i upozornění na nově přijatý zákon o povolené účasti cizinců v komunálních volbách, který zůstal veřejnoprávními medii patrně záměrně nepovšimnut a který by nám do budoucna mohl přinést nejedno nepěkné překvapení. Členka předsednictva Národní demokracie zase ve svém projevu připomněla nejnovější bezprecedentní miliardový tunel, za který je zodpovědný nejen Zdeněk Bakala ale na jehož počátku stál nynější pan premiér. Samozřejmě, že se jedná o prodej bytového fondu OKD.
Nechci být cizincem ve vlastní zemi, nechci se bát o své děti a přemýšlet, kam z tohoto šíleného a sebedestruktivního kontinentu emigrovat. Proto jsem přišla na Vyšehrad a věřím, že i většina ostatních. Nepožaduji žádná radikální řešení, nepodporuji násilí na komkoli, opravdových obětí válek rozpoutaných západními mocnosti mi je líto, ale nehodlám si zakrývat oči a uši před cílenou destabilizací Evropy! Mým nepřítelem není islám, ale vývoz demokracie “made in USA“ a tzv. evropských hodnot do zemí severní Afriky a na Blízký Východ za cenu prolité krve statisíců civilistů včetně dětía rozvrácení do té doby fungujících států. Pokud pod pojmem evropská kultura a hodnoty mají exportéři na mysli ty „koniny na Václaváku“, tak to tedy „sorry“!
Trochu patosu nakonec k táboru lidu - vkleče jsem jako ostatní přísahala, že budu po vzoru Blanických rytířů bojovat proti zlu a za svůj národ. Karle Kryle, byli jsme na kolenou, ale neryli vůbec ničím v zemi! Naopak klečeli jsme a prociťovali vážnost chvíle až do morku kostí. Pocit přináležitosti k národu a vlasti se dnes už nenosí, ale mě v tu chvíli bylo s ním hodně dobře!
Pak se vydal průvod extrémně naštvaných OP (Občanů a Plátců daní a televizních poplatků) doprovázený stejně propocenými policisty k sídlu těch, kteří nás ve večerních zprávách zase budou osočovat jako nacionalisty, radikály a kdoví co ještě. Na sborové výzvy, aby si s námi někdo přišel promluvit a vyslechnout naše požadavky, nám odpověděla jen rychle zavíraná okna a občas nějaká ta pobavená tvář za sklem…
Záznam vytvořený kameramanem ČT – jediným „odvážným“ před vchodem do budovy, nikdo z „milých platících“ koncesionářů asi neuvidí. Možná si dá sestřih panstvo z Kavčích hor jako humornou vložku na některé ze svých porad. K smíchu jim asi budou i portréty našich národních buditelů, prvorepublikových politiků, spisovatelů, básníků a hrdinů, kteří za náš umírající národní stát položili život.
Ty jsme sebou přinesli před budovu ČT jako němou výčitku a apel na zbytky cti a svědomí v těch, kdo rozhodují o pravdivosti informací pro většinovou populaci. „Že Česká televize lže, jako když Rudé právo tiskne“ se už zase stalo populárním heslem!
Nechce se mi věřit, že píšeme poslední stránky dějin hrdého českého, moravského a slezského národa. Naděje umírá poslední. Na mysl mi přichází verše našeho vynikajícího básníka Františka Halase, který je psal jako reakci na mnichovskou zradu.
„Za vraty našich řek
Kopyty rozryta
Je zem
A strašní jezdci Zjevení
Mávají praporem
Je lehké listí vavřínů
A těžký padlý stín
Já vím Já vím
Jenom ne strach Jen žádný strach
Takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bachu
Co my tu zahrajem
Až přijde čas až přijde čas
Kůň bronzový kůň Václavův
Se včera v noci třás
A kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál!“
